Rok 2019

Vložte svůj text...

122. výročí narozenin maršála Koněva

V pondělí 16. 12. 2019 se u sochy maršála SSSR I. S. Koněva v Praze konala neformální manifestace u příležitosti jeho nedožitých 122. narozenin. Akce se zúčastnila také jeho vnučka maršála Koněva - Elena.

Táborský manifest z 26.10.2019

Manifestace vlasteneckých sil lidu České republiky.

V sobotu 26. října 2019 se z podnětu Klubu českého pohraničí, Veteránů ozbrojených sil, bezpečnostních sborů a dalších spolků sdružených ve Vlasteneckém fóru ČR uskutečnila v husitském městě Tábor manifestace občanů ČR, aby připomněla význam 101. výročí vzniku ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY a podíl prezidenta Budovatele ČSR Dr. Edvarda Beneše na jeho vzniku, obraně a zakotvení ve společenství demokratických států.

Aktuální význam této manifestace pro občany ČR byl zvýrazněn osobní záštitou, kterou jí věnoval prezident ČR Miloš Zeman.

450 účastníků této manifestace přijalo jednomyslně veřejnou aklamací dokument nazvaný

"TÁBORSKÝ MANIFEST"
v tomto znění:

Dvacátý osmý říjen 1918 je nejvýznamnějším svátkem všech občanů ČR, kteří uznávají dílo T. G. Masaryka, E. Beneše a M. R. Štefánika jako základ pro zachování odkazu husitů, národních obroditelů, československých legionářů, hrdinů 1. a 2. odboje pro budoucnost českého národa.

Jméno EDVARD BENEŠ je jedním ze symbolů české státnosti získané po 300letém útlaku Čechů v Rakousko–Uherské monarchii, při budování a obraně ČSR v letech 1918-1948. Edvard Beneš byl také mezinárodně uznávaným státníkem a představitelem ČSR. Tuto skutečnost vyjádřil prezident Zakladatel ČSR T. G. Masaryk rčením: "Bez Beneše bychom republiku neměli."

Za mimořádné zásluhy byl E. Benešovi udělen titul "Prezident Budovatel" a v roce 2004 schválil Parlament ČR zákon "Edvard Beneš se zasloužil o stát".

Jako pokračování imperiální politiky nacistického Německa a za projev revanšismu považujeme sílící útoky bývalých občanů ČSR a jejich potomků, tzv. sudetských Němců, na významného představitele ČSR prezidenta Dr. Edvarda Beneše a též hrubé urážky, kterými jej častují představitelé sudetoněmeckého landsmanšaftu.

Za závažné a nebezpečné pro český národ a naši vlast považujeme výroky kancléřky SRN A. Merkelové, které pronesla v Berlíně 20. června 2018, když mimo jiné řekla: "Pro vyhnání Němců ze zemí střední a východní Evropy po druhé světové válce neexistovalo morální ani politické ospravedlnění."

Za skandální považujeme také názory a stanoviska mnohých českých politiků, urážející odkaz a osobnost prezidenta Edvarda Beneše a podporující požadavky sudetoněmeckého landsmanšaftu.

Negativním příkladem a dokladem této skutečnosti jsou známé výroky představitelů KDU-ČSL Pavla Bělobrádka a Daniela Hermana, zakladatele TOP 09 Karla Schwarzenberga, bývalého europoslance za ČSSD Libora Roučka, bývalého primátora Brna Petra Vokřála a mnohých dalších českých politiků.

Za akt ponižující suverenitu ČR považujeme vyslání velvyslance ČR v SRN na letošní sjezd landsmanšaftu v Řezně ministrem zahraničí vlády ČR Tomášem Petříčkem z ČSSD. Jeho dosavadní působení ve významné státní funkci neodpovídá národním a státním zájmům České republiky.

Pro naši vlast a její perspektivu jsou nepřijatelná rozhodnutí soudních orgánů ČR, která jsou de facto prolamováním platnosti prezidentských dekretů zejména v oblasti konfiskace majetku etnických Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a ztráty státního občanství Němců a Maďarů.

Prohlašujeme, že poválečné prezidentské dekrety byly konkrétní aplikací jurisdikce podložené rozhodnutím vítězných mocností SSSR, USA a Velké Británie na Postupimské konferenci 2. srpna 1945 a byly v zájmu demokratického a bezkonfliktního vývoje ČSR v období po druhé světové válce.

Odmítáme obvinění, že odsun bývalých občanů ČSR německé národnosti byl vyhnáním a porušením principu kolektivní viny. V ČSR mohli nadále zůstat němečtí antifašisté a lidé, kteří se neprovinili proti demokratické Československé republice a českému národu.

Do odsunu byli zařazeni Němci, kteří se aktivně podíleli na rozbití ČSR a dopustili se zločinů proti zemi, ve které požívali nadstandardní výsady národnostní menšiny. Ti, kteří pod prapory a hesly "HEIM INS REICH", "EIN FÜHRER, EIN REICH, EIN VOLK" vítali v ČSR svého zločinného vůdce, vyháněli z domovů české občany, terorizovali, vraždili a unášeli je na území Velkoněmecké říše, kteří se podíleli na 360 tisících zmařených životů občanů ČSR a na nejkrvavější genocidní válce lidské historie vyvolané nacistickým Německem.

Byli to také ti, kteří se nepoučili ani po prohrané válce a zejména v pohraničních oblastech se dopouštěli ve formacích organizací Wehrwolf, Guttenberg a Zeppelin teroru na českých občanech a sabotovali úsilí československých úřadů k obnově hospodářského a společenského života v českém pohraničí.

Připomínáme fakt, že 1 162 617 sudetských Němců bylo vyznamenáno Adolfem Hitlerem za aktivní podíl na rozbití předválečné ČSR.

POŽADUJEME – omluvu sudetských Němců za lidské oběti a materiální škody, na kterých se za nacistické okupace podíleli, ale také za hrubé urážky demokraticky zvoleného prezidenta ČSR Dr. Edvarda Beneše, které považujeme za urážky a opovržení českým národem.

POŽADUJEME – aby vláda ČR zabezpečila výchovu mladé generace a činnost veřejnoprávních médií v souladu s historickou pravdou.

POŽADUJEME – aby vláda ČR neumožnila konání sudetoněmeckých sněmů na území ČR a takovou činnost sudetoněmecké kanceláře v Praze a prosudetských spolků v ČR, která nebude v souladu s Česko-německou deklarací z 21.1.1997.

POŽADUJEME – aby vláda ČR připravila návrh na zakotvení českého národa a českého jazyka do Ústavy ČR a aby jej parlament přijal ještě v tomto volebním období.

POŽADUJEME – aby římskokatolická církev ctila zájmy českého národa a výroky svých představitelů nenahrávala revanšistickým zájmům landsmanšaftu.

Nejdůležitějším požadavkem současnosti a budoucnosti je zachování světového míru a přátelských vztahů mezi státy a národy. Vážíme si proto také činnosti mírových organizací ve SRN a jinde ve světě a jsme připraveni k takovým vztahům přispět za předpokladu, že nebude nastolován požadavek likvidace dekretů prezidenta Budovatele ČSR Dr. Edvarda Beneše.

Konstatujeme, že narůstající požadavky landsmanšaftu neprospívají přátelství mezi českým a německým národem, ani míru ve světě.

Cesta ke smíření nemůže vést nastolováním revanšistických požadavků, ale jen vzájemným pochopením a praktickým uplatněním historické pravdy.

V Táboře 26. října 2019

Účastníci manifestace ke 101. výročí vzniku ČSR

Prolomení dekretů nedovolíme! Projev ANS – Vladimíra Vítová, Tábor 26.10.2019

Vážené dámy, vážení pánové,

dovolte, aby Vás pozdravila jménem vlasteneckého politického hnutí Aliance národních sil, které má jako jeden ze svých 6 hlavních programových bodů – kromě vystoupení z EU a z NATO, což jsou naprosto nezbytné předpoklady jakýchkoliv úvah o zachování suverenity naší země – také tento zásadní bod: NE zrušení dekretů prezidenta Edvarda Beneše a NE snahám o likvidaci českého státu… které se zrušením dekretů přímo souvisí.

Toto shromáždění zcela jasně deklaruje, že se jeho účastníci staví proti záměrům o likvidaci českého státu – například formou jeho rozdělení do několika euroregionů spolu s částmi sousedních zemí, neboť jde o záměrný krok vedoucí k likvidaci států na území Evropské unie.

Jsme pro zachování samostatnosti a suverenity České republiky, jejího území a státních hranic v jejich poválečném umístění a rozsahu.

* * *

Vlajka prezidenta České republiky nese nápis: Pravda vítězí!

Tento nápis má prezidentská standarda od vzniku naší republiky v roce 1918 až po dnes.

Pouze v letech Protektorátu Čech a Moravy nenesla standarda prezidenta tento nápis – tehdy totiž nenesla žádný. Jak symbolické.

Inspirací pro nápis na standardě československých a českých prezidentů byla slavná a známá slova Mistra Jana Husa: "Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, mluv pravdu, drž se pravdy, braň pravdu až do smrti, protože pravda tě osvobodí od hříchu, od ďábla i od smrti… Nejmilejší, žijte podle poznané pravdy, která vítězí nade vším a mocná je až navěky."

Naše dnešní celostátní shromáždění k uctění odkazu československého prezidenta Edvarda Beneše a u příležitosti 101. výročí vzniku Československa se koná pod záštitou současného českého prezidenta pana Miloše Zemana a to znamená, že i pod záštitou české prezidentské standardy s nápisem "Pravda vítězí."

Jednoznačně tedy odmítáme současné lživé překrucování historie – především ze strany prounijních, pronatovských a proněmeckých politických kruhů a sdělovacích prostředků – ať soukromých či veřejno – právních.

Z Ústavy České republiky, ze dne 16. prosince 1992, se zcela vytratil pojem český národ. Není obsažen ani v Preambuli. Ta začíná slovy: "My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v čase obnovy samostatného českého státu…". Ve slibech ústavních činitelů se tedy už mluví jen o lidu, nikoliv o českém národu.

Naším zájmem ale musí být obroda českého národa a jeho státnosti, zachování českého jazyka a kultury. Zachování a obnovení dědictví našich dědů a otců.

Nejdříve jsme museli strpět vytržení "českého národa" z ústavy republiky, téměř současně pak rozbití česko-slovenské federace a dnes bojujeme proti destrukci naší státnosti, národa, kultury i jazyka.

Tyto kroky byly cíleně postupně připravovány a podnikány těmi, kteří nechtějí, aby český národ existoval. S tímto osudem, který nám připravují, se ale nehodláme smířit.

Sudetští Němci a mnozí současní čeští prounijní politici – především z řad KDU – ČSL, ČSSD, TOP 09 i některých dalších politických stran, počítají do budoucna se zrušením národních států a jejich degradací na provincie Evropské federální unie.

Pak by ale přestaly platit zákony národních států a soudní pravomoc by převzal Evropský soudní dvůr (Luxemburg), který by nemusel brát ohled na dřívější právní normy jednotlivých států a de facto by mohl obejít ustanovení Postupimi a Paříže o vyrovnání okupovaných států s III. říší.

Tudíž všichni politici, kteří podporují naši integraci v rámci EU, ohrožují právní jistoty občanů našeho státu.

Na návrh Ministerstva zahraničních věcí ČR byl v roce 2016 v OSN zaregistrován pro Českou republiku nový oficiální název CZECHIA. Na toto téma se však nikdy nevedla ani veřejná ani odborná diskuse. Když ale vešla tato skutečnost na veřejnosti ve známost, byla změna názvu naší země jednoznačně odmítnuta! Ministerstvo zahraničních věcí a potažmo i vedení našeho státu tímto opět podvedlo vlastní občany.

Pokud totiž v názvu státu schází slovo republika, stává se země provincií, ne-li protektorátem a jedná se o počátek ztráty suverenity! A to úplně stejně, jako během Druhé světové války, když jsme byli jen "Protektorátem Böhmen und Mähren" a z prezidentské standardy tehdejšího tzv. státního prezidenta zmizela slova: Pravda vítězí!

Proti tomuto kroku důrazně protestujeme, neboť takováto změna názvu republiky v listinách OSN je počátkem zániku naší státní identity.

My se naopak hlásíme k vlastenectví. Národ není přežitek, ale přirozená sociální lidská jednotka. Stát a republika je systémem pro přežití národa.

Děkuji za pozornost.

PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D.
předsedkyně ANS

Tábor 26. 10. 2019

Pozvánka na shromáždění občanů 26. října 2019

Program a harmonogram pietního shromáždění u příležitosti oslav 101. výročí vzniku Československa se záštitou prezidenta České republiky

Klub českého pohraničí, z.s.
Národní rada KČP

Program v sobotu 26. října 2019

Pietní akt k uctění památky Edvarda Beneše

Památník Edvarda Beneše v Sezimově Ústí (10:00-13:00)

1. Kladení věnců a kytic u hrobky Hany a Edvarda Benešových delegacemi klubů a subjekty Vlasteneckého fóra samostatně

2. Návštěvy Památníku Edvarda Beneše s audiovizuálním programem a s kvalifikovanými průvodci Husitského muzea v Táboře

3. Prohlídky areálu Památníku Edvarda Beneše a Vily Hany a Edvarda Benešových na osobní rezervaci u Národního muzea Praha

Manifestace občanské podpory státnického odkazu Dr. Edvarda Beneše, prezidenta, Budovatele ČSR

Pomník Mistra Jana Husa v Husově parku v Táboře (14:00-16:00)

Fanfára trubkou (14:00)

1. Pochod praporečníků se zástavami vlasteneckých organizací k pomníku Mistra Jana Husa za hraní Husitského chorálu. Seřazení zástav a čestných stráží. (14:00-14:07)

Fanfára trubkou (14:07)

2. Položení věnců a kytic k nohám Mistra Jana Husa (14:08-14:14)

3. Hymna ČR a SR (14:14-14:18)

Fanfára trubkou (14:20)

4. Uvítání účastníků a úvodní slovo představitele vlasteneckých organizací České republiky.

Předseda JUDr. Gustav Janáček,

Předání moderování manifestace přítelkyni MUDr. Kateřině Jirousové, nejmladší člence klubu Okresní rady KČP Táborsko, Dr. Edvarda Beneše (14:20-14:30)

5. Hlavní projev na podporu státnického odkazu Dr. Edvarda Beneše, prezidenta, Budovatele Československa. PhDr. Jiří Jaroš Nickelli (14:30-14:50)

6. Projev experta na ústavní právo (14:50-15:00)

7. Zdravice hostů (15:00-15:20)

8. Přednes básně, MUDr. Kateřina Jirousová (15:20-15:25)

9. Manifest občanské podpory státnického odkazu Dr. Edvarda Beneše, prezidenta, Budovatele Československa. (Táborský manifest) Miloslav Wasserbauer a schválení manifestu účastníky manifestace hlasováním. JUDr. Gustav Janáček (15:25-15:35)

Fanfára trubkou (15:35)

10. Salva čestné jednotky AČR na počest Dr. Edvarda Beneše prezidenta, Budovatele Československa (15:35-15:40)

11. Rozloučení se s panem prezidentem a Mistrem Janem Husem Večerkou na trubce. (15:40-15:45)

75. výročí SNP / 26.8.2019

Slavnostní shromáždění k 75. výročí Slovenského národního povstání se uskutečnilo dne 26. 8. 2019 v hlavním sále Ministerstva obrany v Praze. Hlavním organizátorem bylo MO ČR, Generální štáb a Český svaz bojovníků za svobodu.

Přítomni byli i hosté ze Slovenska a Bulharska. Shromáždění se zúčastnil zástupce Vojenské kanceláře prezidenta republiky ČR a zástupci mnoha spolků a organizací - například: svazy letců, dělostřelců, výsadkových veteránů, zahraničních důstojníků 2. světové války, Společnost M. R. Štefánika, Společnost L. Svobody, Klub generálů, Rada seniorů, Česká obec sokolská, Československá obec legionářská, sdružení baráčníků, České mírové fórum, Slovenský zväz protifašistických bojovníkov a další.

Během slavnostního shromáždění byla předána vyznamenání M. R. Štefánika - jako projev úcty a vděku českým občanům - a účastníci uctili minutou ticha padlé a oběti SNP.

Shromáždění zahájil Dr. Eduard Stehlík, ředitel odboru pro válečné veterány MO ČR. Pozdravil účastníky shromáždění jménem ministra obrany Lubomíra Metnara a sdělil, že SNP bylo morálně vítězné, že nezapomínáme a pevně věří, že ani nikdy nezapomeneme.

Velvyslanec Slovenské republiky Peter Weis poděkoval organizátorům za slavnostní připomenutí akce.

Tajemník Slovenského zväzu protifašistických bojovníkov Doc. Viliam Longauer zmínil skutečnost, že Hitler směřoval především proti tehdejšímu SSSR, že o 2. světové válce de facto rozhodla bitva u Stalingradu a připomněl nejdůležitější roli Rudé armády během celé války. Hovořil o roli vynikajících partyzánských velitelů Slovenského národního povstání, které bylo největší povstaleckou akcí v týlu nepřítele. Bylo to také povstání proti Slovenskému štátu. Výrazně ovlivnilo průběh 2. světové války a zapsalo se do dějin Československa. Poděkoval partnerské organizaci - Českému svazu bojovníků za svobodu. Zdůraznil, že toto shromáždění chápe i jako shromáždění mírové, protože požadavek na život v míru je tím nejdůležitějším!

Závěrečné slovo pronesl 1. místopředseda ČSBS Ing. Emil Kulfánek, který zdůraznil, že SNP bylo předzvěstí Karpatsko-Dukelské operace, která vedla k osvobození Československa

V projevech zazněla slova o tom, že tímto povstáním se Slovensko postavilo na stranu protinacistické koalice. Řečníci děkovali všem účastníkům SNP- jednalo se o 50 tisíc vojáků a 18 tisíc partyzánů, zúčastnili se ho příslušníci celkem 34 národů, z toho 2000 Čechů.

Citujeme z projevů: "S pokorou a s vděčností se skláníme před účastníky SNP. Musíme chránit odkaz SNP a bratrství Čechů a Slováků."

PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D.

předsedkyně ČMF

Prohlášení ČMF ke konfrontačnímu kurzu USA vůči Iránu / 24.6.2019

ČMF vyzývá prezidenta a členy vlády České republiky, aby se rázně a otevřeně distancovali od agresivní, militaristické politiky Spojených států vůči Iránu. Vyzýváme reprezentanty českého státu, aby se postavili proti hrozbě další války, jejíž katastrofální důsledky pro celou tamní oblast i Evropu si lze lehce spočítat.

Důvodem amerických hrozeb Islámské republice Irán má být podle Washingtonu porušování dohody o iránském atomovém programu z roku 2015 ("Joint Comprehensive Plan of Action" / JCPOA).

Americké tvrzení však nebylo potvrzeno Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (MAAE), která naopak prohlásila, že Irán závazky plní, a nesdílejí je ani ostatní účastníci tzv. atomového dealu (Rusko, Čína, Německo, Francie, Velká Británie, EU). Spojené státy jsou tedy jedinou ze smluvních stran, která smlouvu jednostranně vypověděla.

Důvody amerického postupu lze evidentně hledat někde jinde, stejně jako v jiných případech globálních amerických intervencí pod uměle fabrikovanými záminkami.

Zde několik faktorů, které odporují globálním zájmům USA.

1. Irán sehrál důležitou roli v boji proti násilné změně režimu v Sýrii organizované a podporované USA, Velkou Británií, Francií, Saudskou Arábií a dalšími zeměmi.

2. Irán je důležitou součástí čínského hospodářského projektu tzv. Nové hedvábné stezky.

3. Irán je regionálním rivalem Saudské Arábie, blízkovýchodního spojence Spojených států a tzv. transatlantického společenství. Při této příležitosti připomínáme opomíjený fakt, že Saudská Arábie a její spojenci vedou zničující válku v Jemenu.

4. Není pochyb o tom, že nemalou roli v postupu USA vůči Iránu hrají zájmy Izraele, který se obává ztráty vlastní vojenské dominance v blízkovýchodní oblasti. V tomto kontextu je nutné vidět i politiku sbližování mezi Tel Avivem a Rijádem.

ČMF důrazně upozorňuje na fakt, že americké, nyní již americko-britské (připomínáme paralely k válečné propagandě Washingtonu a Londýna proti Iráku v roce 2003) argumenty nejsou ničím jiným než snůškou vágních, subjektivních tvrzení namísto empirických faktů a mají tedy stejnou kvalitu jako ty z nedávné historie: "genocida kosovských Albánců a jejich masové hroby", "Saddámovy chemické zbraně", "vraždění pokojných civilistů Kaddáfím" nebo "Assadovy chemické útoky". Jednou větou: každý z cílových "režimů" spáchal v pravou chvíli přesně ten "zločin", který předtím USA resp. NATO deklarovaly jako "červenou linii".

ČMF v souvislosti se stoupajícím napětí v Perském zálivu odkazuje na jiný příklad z nekončící řady amerických válek, na tzv. Tonkinský incident ze srpna 1964. V něm podle americké strany severovietnamské válečné čluny ve výše jmenovaném zálivu (Tonkin) bezdůvodně (!) napadly americký křižník Maddox, čímž byl zdůvodněn přímý vstup USA do války. Tato akce pod falešnou vlajkou měla za úkol legitimovat útok na severní Vietnam, který USA připravovaly již rok předtím. Tato provokace s hrůznými následky je obecně známý fakt, doložený m.j. i americkými prameny.

Ačkoliv jsou tyto skutečnosti známé, přesto se nic nemění na dalších a dalších válečných tažení Spojených států, které očividně celý svět považují za jednu velkou americkou střelnici. Diplomacie Washingtonu se od 90. let zredukovala na kombinaci hospodářských sankcí a válečných tažení proti těm zemím, které se odmítají podřídit jeho diktátu.

Vladimíra Vítová

Petr Schnur

Praha 24. 6. 2019

_______________________

Zemřel PhDr. Ivan Müller, B.A., M.A., Ph.D., místopředseda ČMF / 13.5.2019

Vážení přátelé,

se zármutkem oznamuji, že zemřel místopředseda ČMF PhDr. Ivan Müller, B.A., M.A., Ph.D., inspirátor činnosti a politického směřování ČMF.

Pan kolega Ivan Müller byl velmi vzdělaný a laskavý člověk s obrovským smyslem pro jemný humor. Byl nesmírně lidský.

Kromě politické činnosti, kterou považoval za povinnost každého člověka, protože dle jeho slov - je povinností každého z nás, aby se aktivně zabýval společností, ve které žije - byl vynikající vědec (historik). Mimo jiné napsal i knihu Doba a místo vzniku hlaholice, ve které na historických důkazech boří mýty o tom, že Slované před příchodem Cyrila a Metoděje neměli písmo.

Dovolte osobní doušku na závěr. Dr. Müllera jsem poznala při svém studiu na Univerztě Karlově, kde přednášel politickou filosofii poté, co ukončil svoje působení v Německu, v Kanadě a ve Švýcarsku. Z pedagoga se postupně stal mým kolegou - v rámci mezinárodních politických aktivit proti činnosti EU (především ve Francii). Vždy jsem si velmi cenila jeho ohromného vzdělání, politického rozhledu, humoru a jeho moudrosti. Ivan Müller byl skutečně - do slova a do písmene - velmi vzácný člověk.

S úctou

Vladimíra Vítová

předsedkyně ČMF

Freiburg, Německo, dne 13. 5. 2019

Poslední rozhovor - a právě na toto téma - poskytl dne 6. 5. 2019.

O hlaholici aneb vše je jinak

Křesťanské věrozvěsty Cyrila a Metoděje uctíváme i státním svátkem, o jejich zásluhách ale tradujeme nepravdy. Cyril není autorem písma hlaholice, slovanská slovesná kultura je mnohem starší. S tímto "kacířským" zjištěním jsem léta narážel, než jej otiskli na Moravě, kde duo misionářů působilo.

Svatí Cyril a Metoděj na obraze Jano Köhlera z roku 1937.Dalších 13 fotografií v galerii

Svatí Cyril a Metoděj na obraze Jano Köhlera z roku 1937. | foto: Dan Materna, MAFRA

Ten příběh známe všichni ze škol. Vzdělaní bratři Cyril (Konstantin) a Metoděj pocházeli z řecké Soluně. V roce 863 přišli na přání knížete Rostislava na Velkou Moravu, aby pokřesťanštili tamní slovanské obyvatelstvo. Tuto událost připomíná svátek stanovený symbolicky na 5. července.

Fotogalerie

Svatí Cyril a Metoděj na obraze Jano Köhlera z roku 1937.Petr Odehnal ukazuje prapor spolku Beseda Cyril a Metoděj.

Cyrilometodějské oslavy na Velehradě (5. července 2017).Výstava k 1 150. výročí příchodu Cyrila a Metoděje na Moravu je k vidění v...

Zobrazit fotogalerii

Letos v únoru tomu bylo 1150 let, co Cyril zemřel v Římě. Přicestoval tam s Metodějem požádat papeže, aby uznal slovanskou liturgii byzantského obřadu a dovolil její používání na Moravě. Papež jejich žádosti vyhověl. Potud vládnoucí výklad sedí.

V učebnicích dějepisu se ale také dočteme, že Cyril pro tuto slovanskou liturgii vytvořil i zvláštní písmo, takzvanou hlaholici. Další obvyklé, ale pochybné tvrzení se váže k žákům věrozvěstů, které z Moravy vyhnali po Metodějově smrti v roce 885. Poté prý tito žáci nahradili hlaholici jiným písmem, které nazvali cyrilice na počest jejich velkého mistra.

Náhrada se běžně zdůvodňuje tím, že hlaholice byla písmo naprosto nesrozumitelné. Z letmého pohledu vyvolává dojem, že vychází jen z libovůle svého autora. Naproti tomu takzvaná cyrilice měla zřejmě zdroj v řeckém písmu, které se užívalo v Konstantinopoli v 9. století.

Selhání slavistiky

Hlaholici jsem s přestávkami zkoumal od roku 1965. Již na počátku bádání ve mně hlodalo podezření, že stávající teorie je nesmysl, že původ hlaholice i cyrilice musíme hledat jinde. Dnes jsem o tom přesvědčen.

Úcta k věrozvěstům umlčela test sirén

Omyl ohledně vzniku slovanských písem pramení z lapsu slavistiky, která přejala povrchně a nekriticky tři informace. V Životopise sv. Cyrila a v Životopise sv. Metoděje se praví, že Cyril vytvořil pro Slovany písmo. Totéž tvrzení se nachází i ve spisku mnicha Chrabra.

Z těchto povšechných sdělení skočila slavistika k závěru, že Cyril vytvořil hlaholici, protože je nesporně starší než cyrilice. Nikoho nenapadlo, že zmíněná tři svědectví mohou být neúplná, resp. že jim rozumíme jen jednostranně. Nevyplývá z nich totiž, že před Cyrilem žádné slovanské písmo nikde neexistovalo.

Hlaholice je adaptace řeckého písma

Všichni, kteří se přede mnou pokoušeli vysvětlit vznik hlaholice, hledali v nejrůznějších cizích abecedách vzory hlaholských písmen. Svedlo je k tomu všeobecné mínění, že hlaholice představuje hromadu písmenek sebraných ze všech možných antických abeced. Tak se například tvrdí, že hlaholské K pochází z hebrejštiny, š z aramejštiny a D z řečtiny.

Cyril a Metoděj na výstavu přilákali dva tisíce lidí během jednoho dne

Studium paleografie a mnohaletá práce se středověkými texty mi ale napovídaly něco jiného. Považoval jsem za nejpravděpodobnější, že tvůrce hlaholice nevyzobával v různých abecedách, co by se mu hodilo. Mnohem spíše důsledně vycházel z jednoho písma, které důkladně znal, a sice z řečtiny.

Řečtina jako jazyk literatury existuje přibližně dva a půl tisíce let. Během této doby se vyvíjela a to jak po stránce hláskové, mluvnické, tak i grafické. Snažil jsem se tedy odhalit okamžik v historii řečtiny, kdy slovanské písmo hlaholice mohlo být odvozeno. Jediná doba, která přichází v úvahu, je zhruba 3. až 4. století po Kristu.

Jinak řečeno: navzdory vžitému názoru vznikla podle mě hlaholice asi pět až šest set let před tím, než Cyril a Metoděj přišli na Moravu!

Naznačím alespoň jednu z indicií: řecká Beta je v podstatě přejata do hlaholice se stejnou výslovností jakou má v klasické řečtině. Oproti tomu do cyrilice se začlenila s výslovností v, jak ví každý, kdo se učil rusky. Změna výslovnosti Bety z "b" do "v" se odehrála někdy ve 3. či 4. století. Hlaholice tudíž musela vzniknout před touto dobou a cyrilice po ní.

Kolébkou hlaholice je Druhý Řím

Když jsem určil přibližnou dobu vzniku hlaholice, zbývalo vypátrat místo jejího zrodu. Jedinou oblastí, která přichází v úvahu, je Slovinsko, přesněji území, kde jsou města Aquileia a Grado. Ty v rané době osídlovalo obyvatelstvo slovanské řeči, poitalštění triumfovalo až mnohem později.

Věrozvěstové jsou státním svátkem

Aquileia leží poblíž Terstského zálivu. Založili ji Římané jako vojenskou základnu, do níž nastěhovali tři legie. Kolem změny letopočtu byla asi 9. či 10. největším městem římské říše a pyšnila se honosným přízviskem Druhý Řím.

Podle legendy vznikla v Aquilei křesťanská obec již v 1. století po Kristu a město se brzy stalo důležitým křesťanským centrem. Dokonce ho uznali za patriarchát, což byl tehdy – před ustavením papežství – nejvyšší církevní úřad.

Z Aquilei působila misie, jejíž stopy nacházíme v Rakousku, jižním Německu i v chorvatské Dalmácii. Osobně se domnívám, že misie z Aquilei došla až do města Cherson nedaleko Černého moře.

Od poloviny 4. století vzniká asi osm kilometrů na jih od Aquileie město s velikou katedrálou, která má sloužit jako záložní svatostánek v případě ohrožení ze strany takzvaných barbarů. Toto město, které ční z ostrova laguny podobně jako pozdější Benátky, se nazývá italsky Grado a slovinsky Grad, což neznamená nic jiného než Hrad.

Výjimečnost Slovanů na jevišti dějin

Sečteno, podtrženo: Cyril není zakladatelem slovanského písemnictví, ale jeho velkým obnovitelem. On, Metoděj a jejich žáci přepisovali starší hlaholsky psané texty do cyrilice.

Velehrad při oslavě věrozvěstů nabízí duchovní akce i fotbal s Panenkou

Metoděj podle své legendy pořídil překlad Starého zákona (kromě knih Makabejských) asi jen za půl roku. Tomuto výkonu se nechce věřit, byť mu prý pomáhali dva rychlopisci.

Domnívám se, že Metoděj Starý zákon nepřekládal, ale pouze editoval. A oni rychlopisci Starý zákon transliterovali z hlaholice do cyrilice. Proto je pravděpodobné, že slovanská literatura z doby před-Cyrilovské se může nacházet jak v textech psaných cyrilicí, tak i v textech psaných hlaholicí.

Z mých poznatků vyplývá, že slovanská slovesná kultura je daleko starší než se traduje. Její kořeny sahají do pozdní antiky, do doby příchodu a růstu křesťanství. Slované jako jediný kmen, od okamžiku, kdy vstupují na jeviště dějin, používají pro bohoslužebné účely své vlastní písmo i vlastní řeč.

Málokdo ví, že hlaholice a staroslovanský jazyk se ve čtyřech chorvatských církevních provinciích používaly až do začátku 20. století. Podobně asi mnohé překvapí, že knihy v hlaholici tiskla papežská tiskárna v Římě. Na jediném místě na světě Řím strpěl používání lidového jazyka ve všech liturgických a právních úkonech.

Poslední díl mozaiky

Mé novátorské teze zrály dlouho, ale z různých důvodů zůstávaly v příslovečném šuplíku. Poprvé jsem je v ucelené podobě přednesl v září 1995 na slavistické konferenci v Nitře. Reakcí byl hlavně údiv, později se přidala i zdrženlivost, nedůvěra a možná pocit ohrožení. Přepisovat učebnice, natož vlastní díla se nikomu nechce.

Apoštolové Cyril a Metoděj míří na obrazovku, na podzim půjdou i do kin

Svůj objev jsem následně rozvinul v knížce Doba a místo vzniku hlaholice. V roce 2015 ji vydalo Moravské zemské muzeum v Brně. Letos k ní přidá anglickou reedici, aby se s mými argumenty mohla popasovat i světová veřejnost.

Pozornému čtenáři ale jistě neuniklo, že moje alternativní teorie (zatím) postrádá jasnou odpověď na jednu zbývající otázku: kdo z řečtiny hlaholici odvodil? Koho, když ne Cyrila, máme považovat za jejího tvůrce? Jde o jednu osobnost či spíše skupinu učenců?

Soudím nicméně, že tento poslední díl mozaiky je z hlediska celku nejméně důležitým. A asi zůstane navždy tajemstvím. Dostupné prameny totiž mlčí a logické dedukce neukazují cestu o moc spolehlivěji než čiré spekulace. Přesto budu rád, pokud se někdo pokusí rozlousknout i tento oříšek.

Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/cesko-recko-historie-krestanstvi-verozvestove-cyril-metodej-hlaholice-komentare-glosy-nazory.A190414_140654_zahranicni_luka

PODROBNOSTI O KNIZE JSOU ZDE:
ZDROJ: https://www.mzm.cz/e-shop/knizni-novinky/doba-a-misto-vzniku-hlaholice/

Veřejný koncert PÍSNĚ VÍTĚZSTVÍ v Praze / 11.5.2019

Nádherný volně přístupný koncert PÍSNĚ VÍTĚZSTVÍ - na památku obětí druhé světové války a jako poselství míru a jednoty mezi lidmi - se konal v pátek 10.5.2019 večer v Praze na Hradčanském náměstí.

Záštitu převzal prezident České republiky Miloše Zemana. Hrály slavné ruské kapely «Хор Турецкого» a SOPRANO. Špičkoví pěvci světového formátu vystoupili v rámci projektu Worldwide Historical Marathon, který se odehraje na centrálních náměstích ve 12 zemích světa na dvou kontinentech. Projekt zaštiťuje ruské Ministerstvo zahraničních věcí, ruské Ministerstvo kultury a vedení Moskvy.

Písně napsané během války propojují miliony lidí různých generací v různých částech světa. Prahou se nesly písně, které kdysi zněly v zchátralých městech a byly krátce zpívány mezi boji. Je v nich skryta historická paměť . Tyto písně, napsané během druhé světové války, připomínají vše, co je opravdu důležité: láska, čest, přátelství, oddanost a mír. Autorem projektu je ruský umělec Michail Turetsky.

Je opravdu smutné, že se tohoto významného koncertu nezúčastnil vůbec žádný český politik a to ani politici alternativy - kromě členů ALIANCE NÁRODNÍCH SIL.

Vladimíra Vítová,

https://www.blogto.com/events/worldwide-historical-marathon-unity-songs-toronto/

NESMRTELNÝ PLUK, Praha 8. 5. 2019

Rozhovor Vladimíry Vítové, předsedkyně ČMF pro Sputnik ZDE:
https://cz.sputniknews.com/ceskarepublika/201904299764390-kdo-se-snazi-stat-v-ceste-nesmrtelnemu-pluku-v-praze/

Čest a sláva všem, kteří se nacismu postavili. Bez vzpomínek nejsou národní dějiny! / 2.5.2019

Český svaz bojovníků za svobodu ve spolupráci se Sdružením Českého národního povstání uspořádaly dne 2. 5. 2019 v Hlavním sále Ministerstva obrany v Praze slavnostní setkání k připomenutí 74. výročí Květnového povstání z roku 1945. Akce se konala za účastni představitelů Ministerstva obrany a Generálního štábu Armády České republiky, politiků, vojenské i odborné veřejnosti a žáků a studentů z Nové Paky a Ústí nad Orlicí.

V úvodu přednesl projev poslanec za KSČM Stanislav Grospič a ředitel Odboru pro válečné veterány MO Eduard Stehlík, který zmínil, že bez vzpomínek nejsou národní dějiny a že pokud na naši historii přestaneme vzpomínat, tak jsme na nejlepší cestě, abychom přestali být národem.

Velvyslance Slovenské republiky Peter Weiss pozdravil přítomné veterány 2. světové války a všechny, kteří se starají o památku veteránů. Zdůraznil, že je velmi důležité připomínat si silné a společné historické kořeny Čechů a Slováků a společně prolitou krev za obnovení Československa. Apeloval na mládež, aby nesla odkaz hrdinů: "Vzpomínky pamětníků tvoří národní dějiny a vy je uchovávejte!" Dále řekl: "My jsme nebyli jen osvobozeni, ale osvobozovali jsme se i sami. Nejlepší lidé pochopili, že nelze jen čekat." Konstatoval, že 2. světová válka byla válkou o světovládu a že 15 milionů sovětských vojáků Rudé armády rozhodujícím způsobem tuto Hitlerovu snahu o světovládu zastavilo. Svůj projev zakončil slovy: "Čest a sláva všem, kteří se nacismu postavili."

Dále zazněla slova přímého účastníka povstání v Praze Vladimíra Dvořáka, který seznámil auditorium s tím, co se během Květového povstání dělo v Praze, konkrétně na Spořilově. Vzpomínal na mnoho jmen osobních přátel, učitelů, sousedů a jejich rodin.

Na závěr vystoupil předseda ČSBS Jaroslav Vodička, který zmínil, že je chybou školství, když podceňuje výuku české historie. Zdůraznil, že ČSBS je spolkem, který se zaměřuje na zachování tradic, které souvisí s 2. světovou válkou, a nemá zájem být spolkem politickým. V této souvislosti očekává pochopení všech, kteří hájí památku válečných veteránů.

PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D., předsedkyně Českého mírového fóra

Prohlášení ČMF ke kauze Golanské výšiny / 29.4.2019

Koncem měsíce března tohoto roku podepsal prezident Donald Trump proklamaci, která uznává suverenitu státu Izrael i nad Golanskými výšinami. Tento akt se konal v zásadním rozporu se stanoviskem OSN, která obratem vyjádřila, že na statutu Golan se nic nemění: jedná se o syrské státní území obsazené Izraelem během války v roce 1967. Jde tedy o stejný statut, jako v případě Západního Jordánska, Gazy, Východního Jeruzaléma a do roku 1982 Sinaje.

ČMF posuzuje krok americké vlády na dvou rovinách:

1. Rovina právní

Jádro demokratického právního systému spočívá na principu vyjádřeném v hesle Francouzské revoluce: "Volnost (svoboda), rovnost, bratrství". Rovnost je zde chápaná jako rovnost před zákonem. Z toho vyplývá, že moderní právo nezná "vyvolená" individua, skupiny nebo země a národy. Tato premisa platí i pro právo mezinárodní.

Jestliže v oblasti vzájemných vztahů mezi národy platilo něco jako civilizační pokrok, potom to bylo dosažení internacionálního konsenzu ohledně mezinárodního práva pod střechou OSN. Není pochyb o tom, že se nejedná o stav ideální, nicméně alternativou k němu je mezinárodní džungle. V ní vítěz požírá poraženého a silný soudí slabého. Historie nás přitom učí, že nic netrvá věčně: z vítězného siláka dneška se může velmi rychle stát zítřejší poražený.

Uznání Golan coby součást Izraele odporuje několika rezolucím OSN a tedy mezinárodnímu právu. V této souvislosti připomínáme především rezoluci OSN 497, která klasifikovala izraelské obsazení Golan za neplatné.

Co tedy americký krok znamená? Především se jedná o další důkaz, že Spojené státy definitivně mezinárodní právo odepsaly. Alternativa, kterou světu nabízejí, je cesta zpět do barbarství podle hesla 'urvi bez zábran, co můžeš, když na to máš prostředky, sílu a dostatek ničivé energie'.

2. Rovina politická

ČMF spatřuje v jednostranném kroku Spojených států další komplikaci již tak napjaté situace na Blízkém východě, konkrétně ve vztazích mezi Sýrií a Izraelem. Nebezpečí válečného konfliktu nyní i v budoucnu stoupá. Namísto politické iniciativy po vzoru bývalého prezidenta Cartera z roku 1978, která v Campe Davidu vyvrcholila mírovou smlouvou mezi Egyptem a Izraelem, postupuje současná americká administrativa směrem opačným. Po neúspěšných pokusech o zničení SAR přišel ze strany Spojených států na řadu pokus o legitimizaci krádeže jejího státního území.

ČMF zároveň vyjadřuje přesvědčení, že dlouhodobý zájem Izraele spočívá ve spravedlivé a férové mírové dohodě se Syrskou arabskou republikou, nikoliv v cementování válečného stavu. V bytostném zájmu Izraele nemůže být navršení problémů, nýbrž jejich odstranění.

Za České mírové fórum:

Vladimíra Vítová

Petr Schnur

Ivan Müller

V Praze dne 29. 4. 2019

Text byl publikován syrskou agenturou SANA:

https://www.sana.sy/en/?p=164782

Špinavá hra o Venezuelu / 29.4.2019 

Petr Schnur, MA, místopředseda Českého mírového fóra

Ty tam jsou doby, kdy slovo "revoluce" nahánělo kapitálu strach... .

Po "demokratických" harašení transatlantického společenství v Jugoslávii, Afgánistánu, Iráku, Libyi, Sýrii a na Ukrajině, abychom jmenovali alespoň ty nejspektakulárnější, přišla konečně na řadu Venezuela. A bereme-li vyhrůžky pánů Abramse, Boltona a Pompea vážně, potom to v Latinské Americe není revoluce poslední. V hledáčku amerických dozorců jsou dále Kuba a Nikaragua, jak nedávno potvrdil Wall Street Journal.

V této úvaze nejde primárně o otázku "pro" nebo "contra" Maduro, nýbrž o destruktivní mechanizmy zahraniční politiky USA a jejich spojenců, kteří přivedli mezinárodní právo na okraj bankrotu. Otázka je jednoduchá a zní: Je dovoleno jedné světové velmoci podle chuti a prostřednictvím politického, ekonomického a vojenského násilí po libosti sesazovat nepohodlné vlády ve všech světadílech a namísto nich mimo veškeré zásady práva i morálky dosazovat loutkové režimy? Jde o zásadní a z civilizačního hlediska klíčovou otázku. Co reguluje mezinárodní vztahy: zákon džungle nebo pracně vypracovaný právní konzens pod střechou OSN?

Transatlantické "společenství": rozděl a panuj

Podle vlastní definice je na východ politicky rozšířený "Západ" společenství založené na sdílených hodnotách demokracie a práva. Mír se jaksi z dřívější definice vytratil, namísto něho nastoupili 'boj proti terorizmu' a 'humanitární intervence' proti darebáckým režimům a jejím vůdcům. I ve Venezuele jsme svědky uplatňování akčního stereotypu při odstraňování nepohodlných vlád známé z předchozích akcí: démonizace prezidenta a vlády, ekonomické sankce, politický nátlak, vojenské hrozby na podporu opozice bez ohledu na to, o koho se jedná a jaké prostředky volí.

Zatímco "revoluční metoda" zůstala od počátku 1990. let až na drobné regionální rozdíly v podstatě stejná, paleta "revolučních demokratů" naopak září všemi barvami. "Společenství sdílených hodnot" nepohrdlo politickými partnery jakými byli a jsou duchovní potomci chorvatských ustašovců, ukrajinských banderovců, plnohodnotnými členy koalice ochotných se stali sunnitsko - islamističtí extremisté a jejich feudální sponzoři z Arabského poloostrova. Příklad Kosova nám zase předvedl, jak se narkomafie může během krátké doby transformovat do "osvobozenecké armády".

A jak to aktuálně vypadá s Venezuelou?

I zde najdeme výše zmíněné akční schéma známé jak z dřívějších převratů v Latinské Americe, tak z tzv. postkomunistické Evropy, Afriky nebo Blízkého východu, včetně průmyslových sabotáží a ničení důležitých zásobovacích infrastruktur. A nad tím vším trůní vygenerovaný "smart boy" a lá Hollywood coby "demokratický" vůdce.

Následovala mezinárodní koalice ochotných, včetně ČR, která všemi prostředky podporuje protiústavní akce opozice a následně vyhrožuje zásahem v případě, že dotyčná vláda odmítne kapitulovat.

Ve Venezuele samozřejmě nenajdeme na opoziční listině islámské džihádisty, avšak pohnutá historie Latinské Ameriky ukázala, že jinak Washington ve výběru spojenců nikterak vybíravý nebyl. USA neměly nikdy zábrany právě v Latinské Americe podpořit nebo zorganizovat krvavé vojenské převraty třeba v Brazílii, Argentině, Guatemale a Chile nebo vyškolit a vyzbrojit smrtící komanda v El Salvadoru a Nikaragui. V případě Venezuely se pouze vtírá otázka, do jaké míry by mohl být aktualizován kosovský scénář poté, co se Washingtonu nepodařilo zmobilizovat venezuelskou armádu po chilském vzoru. Scénář, ve kterém by kolumbijské drogové kartely ve hře "něco za něco" byly zapojeny do hry. Mnozí bossové jako například Miguel Angel Mejia mají za sebou i kariéru paravojenského vůdce a jsou tedy pro sabotáže a jiné tajné operace perfektně kvalifikovaní.

Problém ovšem spočívá v průhlednosti strategie, zájmů a skutečných cílů, což značně tlumí sympatie pro "revoluční aktivity", jakými byly třeba "syrské jaro" nebo "proevropský majdan", i u průměrně politicky vzdělaného občana. Samozřejmě tak jako v jiných - úvodem zmíněných příkladech - nejde o demokracii a právo, ale o ropu, venezuelský "trh", loutkovou vládu z milosti Washingtonu a v neposlední řadě o útlum vlivu Ruska a Číny v regionu.

Červeno-černo-zelený Berlín na americké linii

Opusťme ale nyní půdu spekulace o drogových kartelech a věnujme se faktům. "Společenství hodnot" se natolik zapletlo do schématu barevných a jiných revolucí, že ho není těžké jen na základě vlastních rozporuplných tvrzení usvědčit z manipulace a rétorických kotrmelců.

V rétorice amerických politiků je Maduro tyran a politický systém Bolívarské republiky diktatura. EU je verbálně o něco zdrženlivější, rozhodující ovšem nejsou slova, ale činy a ty jsou s výjimkou Itálie na americké linii. "Společenství hodnot" se ovšem natolik zapletlo do schématu barevných a jiných revolucí, že ho není těžké již jen na základě vlastních rozporuplných tvrzení usvědčit z manipulace a argumentačních kotrmelců - příklad Německo.

Vládní mluvčí Seibert kritizoval Guaidovo zbavení imunity ústavodárným shromážděním mimo jiné slovy, že vůdce opozice byl demokraticky zvolen. Maduro nikoliv? A když byl Guaido demokraticky zvolen a parlament funguje, jak může být Venezuela diktaturou? Nemluvě o tom, že se ze strany opozice jednalo zcela evidentně o protiústavní čin, navíc v úzké kooperaci z cizími mocnostmi. Jak dlouho by asi pobýval na svobodě podobný "revoluční vůdce" v úzkém spojení s Moskvou, Pekingem a jejich "mezinárodním společenstvím" třeba v takové Francii, kde se podpora aktuálního prezidenta pohybuje okolo 26%, zatímco se s protesty žlutých vest identifikovalo na 66% Francouzů?

Problém je v tom, že úpadek těch hodnot, na které se Západ odvolává a kterými své zahraniční vměšování legitimuje, nabyl rozměru, který znemožňuje sebemenší kritickou reflexi vlastního chování. To platí jak pro politický středový mainstream tak i pro tzv. vůdčí média.

Do tohoto mravně-politického prostředí zapadá i následná událost z března tohoto roku. Spolkový sociálně demokratický (sic!) ministr zahraničí Maas a jeho ministerstvo oznámilo, že hodlá kontaktovat jistého Otto Gebauera coby zástupce interimního prezidenta Guaida. Cynické na tom není jen další rána mezinárodnímu právu, ale i to, že pan Gebauer je bývalý voják, který se podílel na puči proti Hugo Chavézovi v roce 2002. Toto je realita berlínské republiky, toto je realita politického maistreamu složeného z CDU / CSU, SPD a Zelených.

"Západ", Venezuela a OSN

Zbývá otázka, do jaké míry transatlantické "společenství hodnot" souzní s Organizací spojených národů resp. s jejím posudkem o tom, zda je Venezuela diktaturou a její prezident tyranským darebákem.

V srpnu 2018 vyšla oficiální zpráva zvláštního zmocněnce OSN Radě pro lidská práva Spojených národů Alfréda de Zayase o Venezuele a Ekvádoru. Ta nejenže ani slovem nezpochybňuje demokratický charakter státu, ale naopak ostře kritizuje politiku Obamových a Trumpových sankcí, ke kterým se připojily EU a Kanada a které označuje za ekonomickou válku. Doslova hovoří o tom, že jejich cílem je dostat suverénní země na kolena a cituje čl. 7 Římského statutu Mezinárodního soudního dvoru, který takovéto sankce klasifikuje jako zločin proti lidskosti. De Zayas se rovněž zmínil o tzv. humanitární pomoci, která musí být skutečně humanitární a nesmí sloužit jako nátlakové alibi k dosažení politických cílů.

Je zbytečné připomínat, že tato zpráva byla mediálně i politicky zcela ignorovaná, stejně jako kritická analýza Vědecké služby Spolkového sněmu (Wissenschaftlicher Dienst des Bundestages), která z právního hlediska zpochybnila uznání Guaida za "legitimního prezidenta Venezuely".

Česká republika na závěr

Jak tedy hodnotit vlády včetně té české, které činí pravý opak toho, co hlásají? Jak hodnotit a interpretovat postoj prezidenta Zemana, který v jiných případech dokázal plavat proti proudu? Lze věřit tomu, že by v případě Venezuely nevěděl, o jakou špinavou hru se jedná?

Česká republika se stala součástí mašinérie, která skutečné diktátory podporuje nebo přinejmenším toleruje a které se naopak vlády, jejichž pozice nejsou s transatlantickým společenstvím po stránce politické, hospodářské a vojenské se "Západem" souběžné všemi dostupnými prostředky snaží svrhnout.

Jakou šanci má mezinárodní právo přežít první čtvrtinu 3. tisíciletí? A jakou šanci bude mít natrvalo v této džungli naše země?

Zveme vás a vaše členy k účasti na každoroční vzpomínkové akci "Nesmrtelný pluk". / 25.4.2019

Akce se koná 8.5.2019 od 12 hod., prosím přijít o něco dříve.

Sraz je na Staroměstském náměstí v rohu u ulice Celetná.

Budeme vzpomínat na všechny, na frontě i v týlu, kteří přispěli k osvobození Evropy od nacismu. Ti z vás, kdo mají takové předky, prosím, přineste jejich zvětšenou fotografii se jménem, abyste je mohli nést v průvodu "Nesmrtelný pluk". Ti z vás, kdo takové předky nemají, mohou nést fotografii známého hrdiny, který přispěl k osvobození naší vlasti.

NIKDY NEZAPOMENEME! Bělehrad 1999 - 2019 / 27.3.2019

PROHLÁŠENÍ

U příležitosti 20. výročí agrese NATO proti Srbsku (Federativní republika Jugoslávie) se ve dnech 22. a 23. března 2019 stal Bělehrad místem konání mezinárodní konference pod heslem NIKDY NEZAPPOMENEME! MÍR A POKROK NAMÍSTO VÁLEK A CHUDOBY! Kromě účastníků ze Srbska se konference zúčastnilo více než 200 významných hostů z 35 zemí celého světa, kterým pořadatelé vyjádřili upřímnou vděčnost za solidaritu a podporu. Pořadatelé konference byly: Bělehradské fórum pro svět rovnosti, Federace asociací veteránů Národní osvobozenecké války Srbska, Klub srbských generálů a admirálů a Společnost srbských hostitelů ve spolupráci se Světovou radou míru.

Program aktivit byl věnován zachování trvalé paměti a vzdání holdu armádě a policii, jakož i civilním obětem, včetně dětí a starých lidí – tedy všem, kteří byli zabiti. Účastníci jednomyslně odsoudili agresi NATO a potvrdili, že to byla nezákonná, invazní a kriminální válka proti mírové suverénní evropské zemi, vedená bez mandátu Rady bezpečnosti OSN a za hrubého porušení Charty OSN, Závěrečného aktu z Helsink (OBSE 1975) a základních principů mezinárodního práva vůbec.

Západní mocnosti a USA, které napadly Srbsko, rozpoutaly válku pro své geopolitické cíle, pro dlouhodobé nasazení amerických vojsk na Balkáně a pro vytvoření příkladu pro budoucí agrese pro tzv. boj proti terorismu - jedná se o svržení legitimních vlád v rámci strategie rozšiřování a stanovení globální dominance. Účastníci konference konstatovali, že historie si všimne skutečnosti, že v roce 1999 Evropa slepě následovala cizí geopolitické zájmy, že Evropa bojovala sama proti sobě a že útok na Srbsko byl kolosální historickou chybou.

Na konferenci bylo zdůrazňováno, že nejen vůdci, ale i vykonavatelé této agrese, musí nést za své zločiny odpovědnost. Během války bylo zabito 4000 lidí včetně dětí. Dalších 6 500 osob bylo vážně zraněno. Přímé materiální škody činily 100 miliard USD. NATO a jeho členové, kteří se podíleli na agresi, mají povinnost kompenzovat Srbsku škody způsobené válkou.

Účastníci konference byli informováni o výsledcích dosud provedených vědeckých a odborných analýz, které potvrdily používání munice naplněné ochuzeným uranem a grafitových a kazetových bomb a jiných hořlavých a toxických prostředků boje. To vše vedlo k vysokému dlouhodobému znečištění životního prostředí a k masívnímu ohrožení srbských občanů.

Účastníci konference výslovně podporují snahy Srbska o zachování vlastní suverenity a územní celistvosti a požadují vyřešení budoucího statutu Kosova a Metohije, který musí být v souladu s mezinárodním právem a rezolucí 1244 Rady bezpečnosti OSN. Zdůraznili, že další rozdělení Srbska nesmí být povoleno, protože násilné převzetí Kosova a Metohije by se stalo precedentem, který by nevyhnutelně připravil půdu pro vytyčení nových hranic na Balkáně a pro vytvoření takzvané Velké Albánie. Srbsko je také oprávněno požadovat odškodnění za právní a trestní zavinění války ze strany vůdců NATO a odpovědných členů. Byla podána žádost o okamžité stíhání všech osob, odpovědných za zločiny proti srbskému národu, a to zejména v případě nedovoleného obchodování s lidskými orgány z unesených Srbů.

Agresivita NATO proti Srbsku byla nejhorším porušením základních principů mezinárodního práva a je neospravedlnitelná! Odpovědnost agresora nemůže být snížena ani pokryteckými pokusy přenést údajnou odpovědnost za vojenskou agresi NATO na samotné Srbsko nebo jeho státní vedení.

Agresivita NATO proti Srbsku byla přímým útokem na mírový a bezpečnostní systém v Evropě a ve světě, který byl postaven na výsledcích druhé světové války. To přesvědčivě dokazují i následné zásahy USA a jejich spojenců v dalších zemí - Afghánistán, Irák, Libye, Mali, Sýrie atd. Tato agrese sloužila jako precedens a vzor pro globalizaci intervencionismu a jako manuál pro využívání terorismu a k uskutečnění plánů dobývání za účelem násilného svrhnutí "nevhodných" režimů pro naplnění vlastních geopolitických zájmů Západu, zejména USA.

Agresivita NATO proti Srbsku (Federativní republika Jugoslávie) a další vojenské zásahy transformovaly NATO na otevřeně útočnou vojenskou alianci, která je zodpovědná za současný nestabilní Balkán, za militarizaci Evropy i mezinárodních vztahů a především za absolutně otřesený globální bezpečnostní řád.

NATO je nástrojem vojensko - průmyslového komplexu a nikoli nástrojem míru a pokroku. Proto by NATO mělo být rozpuštěno a zahraniční vojenské základny zrušeny, včetně vojenské základny Bondsteele v srbské provincii Kosovo a Metohija.

Účastníci konference konstatovali, že hlavní příčinou současných světových hrozeb je agresivita NATO a odcizených mocenských center. Ta totiž mají prospěch z porušování základních principů mezinárodního práva, z eskalace hrozeb, z obnovených závodů ve zbrojení a z militarizace mezinárodních vztahů. Účastníci také odsoudili všechny způsoby zneužívání mezinárodních institucí, jako jsou: Organizace spojených národů, OBSE, UNESCO, WTO a další, a požadovali zlepšení jejich činnosti.

Politika nadvlády založená na vojenské síle, typická pro unipolární světový řád, byla odmítnuta jako nepřijatelná, protože je založena na výsadách a samozvanství, nikoliv na rovnosti všech zemí a národů. Naopak multi-polarizace vylučuje dominanci a otevírá okno pro demokratizaci mezinárodních záležitostí. Konference poslala výzvu všem lidem, aby spojili síly v boji za dodržování mezinárodního práva založeného na Chartě OSN, za posílení úlohy Organizace spojených národů a dalších univerzálních mezinárodních organizací.

Účastníci konference jednomyslně požadovali, aby byly urychleně ukončeny nové závody ve zbrojení, aby skončilo porušování mezinárodních dohod a aby prostředky z vojenských rozpočtů byly přesměrovány do oblastí hospodářského rozvoje pro zlepšení kvality života lidí a na odstranění stále vzrůstajících skličujících sociálních rozdílů.

Vyjádřili hluboké znepokojení vyvolané jednostranným upuštěním USA od platných mezinárodních smluv, zejména od smlouvy INF a požadovali plné dodržování stávajících dohod a obnovení jednání o zastavení závodů v jaderném ozbrojování.

Bylo konstatováno, že imperialistický parazitický systém s neukojitelnou chamtivostí po bohatství někoho jiného a unipolární řád, založený na strategii výjimečnosti, dominance a intervencionismu NATO, jsou klíčovými zdroji nestability, nedůvěry a konfliktů. Mír, stabilita a demokracie vyžadují radikální změny v globálních vztazích, dodržování suverénní rovnosti a nezasahování. Účastníci konference se zavázali k mírovému politickému řešení všech mezinárodních problémů, při dodržování zásad mezinárodního práva, Charty OSN a rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN.

Konference přislíbila plnou solidaritu s lidmi a vládou Venezuely pod vedením legitimního prezidenta Nicolase Madura a vyjádřila maximální podporu rozhodnému odmítnutí pokusů USA, Evropské unie, Organizace amerických států (OAS) a dalších o násilné svržení legitimního vedení země.

Účastníci konference vyjádřili hlubokou úctu, solidaritu a podporu syrské vládě, armádě a lidem v jejich dlouhodobém a hrdinném boji proti zahraniční agresi, zahraničním žoldákům a mezinárodním teroristům. Podporují zachování územní celistvosti a jednoty Sýrie a odsoudili všechny pokusy tuto zemi rozdělit.

Účastníci také apelovali, aby krize na Blízkém východě byla vyřešena mírovými politickými prostředky, které respektují nezcizitelná práva Palestinců na nezávislý stát v hranicích před 4. červnem 1967, s východním Jeruzalémem jako hlavním městem a s právem na volný a bezpečný návrat všech palestinských uprchlíků podle rezoluce OSN 194.

Konference vyjádřila hluboké znepokojení nad agresí v Jemenu, kterou podniká vojenská koalice vedená Saúdskou Arábií a podporovaná některými západními mocnostmi. Byla vyslovena žádost o okamžité zastavení této agrese a dodržování svobod a práv jemenského lidu.

Bělehrad, 23. března 2019

____________________

NEVER TO FORGET: 1999 – 2019

BELGRADE DECLARATION

On the occasion of 20th anniversary of the aggression of NATO Alliance against Serbia (the Federal Republic of Yugoslavia, the FRY), on 22nd and 23rd March 2019 Belgrade was the venue of the International Conference under slogan NEVER TO FORGET, and title "Peace and Progress instead of Wars and Poverty". The organisers of the Conference are the Belgrade Forum for the World of Equals, the Federation of Associations of Veterans of the National Liberation War of Serbia, the Serbian Generals and Admirals Club, the Society of the Serbian Hosts, in cooperation with the World Peace Council. Besides the participants from Serbia, the Conference was attended by more than 200 distinguished guests from some 35 countries from all over the world, whom the organisers welcomed and expressed sincerest gratitude for their solidarity, support and huge humanitarian relief during one of the most challenging periods in the recent history of Serbia and the Serbian nation.

The program of activities marking this anniversary was dedicated to preserving the lasting memory and paying tribute to the military and the police personnel who made the ultimate sacrifice in the defence of their country against the aggression, as well as to the civilian victims including the very young, the very old, and the ailing victims killed during this 78-day aggression by NATO.

The participants have unanimously condemned NATO aggression, affirming that in its essence it was an illegal, invading and criminal war against a peaceful sovereign European country, waged without the UN Security Council mandate and under brute violation of the United Nations Charter, the OSCE Helsinki Final (1975) and the basic principles of international law.

By attacking Serbia (the FRY), the leading Western powers championed by the USA had exposed the freedom-loving and justness-oriented Serbian people to anguish, devastation, and lasting suffering for the sake of attaining their imperialistic geopolitical aims for control of natural and energy, resources, the road of transport and the sphere of influence. This was neither 'a small war' nor 'a humanitarian intervention', but rather a war of underlying geopolitical goals for the long-term deployment of the US troops in the Balkans, for the establishment of case precedent for future aggressions, and for the toppling of legitimate governments, all within the Eastbound Expansion Strategy and the overall goal of setting the global dominance. The history will note the fact that, back in 1999, blindly following alien geopolitical interests, Europe fought itself.

The Balkan is today more unstable. Europe is even more divided. Europe's backtracking to itself requires some soul-searching, courage and the vision, including confession that the attack against Serbia (the FRY) in 1999 was a colossal historical error.

The aggression's masterminds and executors should be held responsible for their crimes. The aggression killed some 4,000 persons (including 79 children), whereas additional 6,500 people were seriously wounded. Direct material damage amounted to US 100 billion. It was stressed that NATO and its members participating in the aggression had duty to compensate the damages of war to Serbia.

The participants of the Conference were informed about the findings of scientific and expert analyses conducted so far, all confirming that the use of ammunition filled with depleted uranium, and of graphite and cluster bombs and other inflammable and toxic means of warfare, have resulted in high levels of the long-term environmental pollution and the massive-scale endangering of the Serbian citizens. They welcomed the establishment of special bodies of both the national Assembly and of the Government of Serbia tasked with determining the consequences of NATO aggression reflected on the health of population and the safety of environment, and expressed support to the work of those bodies.

The forcible and unlawful tearing Kosovo and Metohija off Serbia continues, through the constant pressuring of Serbia to formally acknowledge the splitting off of a part of territory of its State. Participants of the Conference underscored that a forcible taking of Kosovo and Metohija apart from Serbia would become a precedent which, in turn, would inevitably pave the way for drawing the new borders in the Balkans and the creation of the so-called Greater Albania at the expense of territories of the states of Serbia, North Macedonia, Greece, and Montenegro, what must not be permitted.

NATO aggression against Serbia (the FRY) was a direct and simultaneous attack on the peace and security system in Europe and in the world, which has been constructed on the outcome of the Second World War. As conclusively demonstrated by the subsequent interventions of the USA and its allies (Afghanistan, Iraq, Libya, Mali, Syria, etc.), this aggression has served as case-precedent and template to globalize the interventionism, a manual on how to utilize terrorism and separatism to carry out the Western powers' plans of conquest, in order to forcibly topple 'unsuitable' regimes and impose geopolitical interests of the West, notably, of the USA.

NATO aggression against Serbia (the FRY), an act of most blatant violation of fundamental principles of the international law, is unjustifiable; aggressor's responsibility cannot be diminished by hypocritical attempts to transfer responsibility onto Serbia or her that-time state leadership. This NATO aggression made history as an indicator of moral and civilisation decline that, twenty years on, the governments of the leading aggressor countries have neither been pardoned, nor gotten to learn the right lesson from.

Participants of the Conference expressed their strong support to, and solidarity with efforts Serbia invests in remedying the grave and lasting consequences of the aggression and to her striving to prevent the continuation of NATO aggression by other means. They explicitly supported Serbia's efforts to preserve own sovereignty and territorial integrity and her contribution to resolve the future status of Kosovo and Metohija, which will be in line with international law and Resolution 1244 of the UN Security Council. They denounced the policy of coercion, pressures, and unilateral steps.

The aggressors' responsibility for the committed crimes and the inflicted damage cannot be either justified or diminished. Serbia is entitled to seek indemnification, and legal and criminal culpability of NATO leaders and the responsible members. Demand was made to immediately prosecute all those responsible for the crimes against the Serbian nation, and in particular for the case of illicit trafficking in human organs harvested from the abducted Serbs, in accordance with the Report of Disk Marty and relevant decision of the Parliamentary Assembly of the Council of Europe..

The aggression of 1999 against Serbia (the Federal Republic of Yugoslavia) and its other more recent military interventions have transformed NATO into an openly offensive military alliance, which is responsible for the present-day Balkans and Europe being more discordant and volatile, for militarization of Europe and of international relations, for reaching the lowest point of distrust and confrontation since the Cold War, and for the thoroughly shaken the global security order.

NATO is but a tool of the military industry complex and the largest capital domination, rather than a tool of peace, peoples' needs, and progress. This is why NATO, a Cold War relic, should be dissolved and foreign military camps abolished, including military base Bondsteele in the Serbian Province of Kosovo and Metohija.

Participants of the Conference held that the world was going through period of growing distrust, tensions, and threats of new interventions and conflicts. The root causes are the aggressiveness of NATO and of alienated power centres, whose interests benefit from violations of fundamental principles of the international law, escalation of threats, renewed arms race, and militarization of international relations.

The participants have condemned all method of abuse of international institutions such as: United Nations, OSCE, UNESCO, WTO and others, demanding their improvement and strengthening, not weakening and bypassed.

The policy of domination based on military might, typical of unipolar world order, was rejected as unacceptable because being founded on privileges and self-proclaimed excellence and not on equality of all countries and nations. Multi-polarisation excludes dominance and opens window for democratisation of international affairs. The Conference sent an appeal to all peaceful forces in the world to join forces in the struggle for the observance of the international law as based on the UN Charter, for reinforced role of the United Nations and other universal international organisations.

Participants of the Conference unanimously demanded to urgently put an end to a new arms race and violation of relevant international agreements, and to redirect the funds from the military budgets into the domains of economic development, improving quality of people's life, and eliminating the disheartening developmental and social divergences. They expressed profound concern provoked by unilateral USA abandonment of the valid international agreements particularly of Intermediate range Nuclear Force Treaty (INF). They demanded for full respect of the existing agreements, and renewal of negotiations on stopping arm race, particularly nuclear.

It was held that the imperialism system with its insatiable greed for someone else's wealth, and unipolar order based on the strategy of exceptionality, dominance and NATO interventionism, are the key sources of instability, distrust, and conflicts. Peace, stability, democracy, inclusive progress, require radical changes in global relations, observance of sovereign equality, non-interference, multiculturalism, common interests, and exclusion of any egotism, protectionism, and privileges.

A statement was made that the imperialistic system, with its inherent insatiable greediness for other nations' riches, and the unipolar order based on the strategy of exceptionalism and dominance, and NATO interventionism, are the key sources of instability, distrust, and conflicts. Peace, democracy, and progress require radical changed in global relations, observance of sovereign equality, non-interference, and multiculturalism. Stability, peace, and inclusive progress require observance of common interests, partnership, and exclusion of any egotism, protectionism, and privileges. Policy of confrontation, interventionism, and interference in the internal affairs, prompted by the military industry complex and big financial capital must give way to dialogue, partnership, observance of the basic norms of international law and international order, which are based on the common interests and mutual respect.

Participants of the Conference committed to peaceful political resolving of all international problems, under observance of principles of international law, the UN Charter, and the decisions of the UN Security Council.

The Conference pledged full solidarity with the people and the Government of Venezuela led by their legitimate President Nicolas Maduro, and voiced utmost support to their decisive and dignified refusal of attempts made by the USA, the European Union, the Organisation of the American States (OAS), and others, to forcibly overthrow the legitimate leadership. Participants expressed belief that the Venezuelan people would prevail in their just and legitimate struggle to defend themselves against all pressures and threats, and that they would find the best solutions for their ongoing hardships by means of dialogue and peaceful ways.

Participants of the Conference expressed deep respect, solidarity, and support to the Syrian Government, Army, and the people in their long-standing and heroic struggle against foreign aggression, foreign mercenaries and international terrorists. They also expressed profound acknowledgment for the success in liberating the country from Islamic and other fundamentalists. They gave support to preserving the territorial integrity and unity of Syria, and condemned all attempts to divide or dismember the country.

The participants appealed that the Middle East crisis be resolved by peaceful, political means, without policy of fait accompli, respecting the inalienable rights of the Palestinian People to independent State in the borders of pre 4th of June 1967, with East Jerusalem as its capital, and the right for free and safe return of all Palestinian refugees, according to the UN Resolution 194.

The Conference expressed deepest concerns over extended external aggression in Yemen, together with its solidarity with the Yemeni people suffering under ruthless external aggression by the military coalition led by Saudi Arabia and supported by certain Western powers. An appeal was made to immediately stop this external aggression and to observe freedoms and rights of the Yemeni people to make its own decisions regarding its own destiny.

Belgrade, 23rd March 2019

Co skutečně vadilo senátoru Fischerovi na vzpomínkové akci k 80. výročí okupace. / 16.3.2019

PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D., předsedkyně ČMF

Senátor Fischer, který na vzpomínkové akci k 80. výročí okupace naší země fašistickým Německem sám nebyl, a ani se žádné jiné akce na toto téma nezúčastnil (upřednostnil totiž slavnosti výročí NATO), projevil vrchol cynismu při interpretaci slov politiků, se kterými on sám ideologicky nesouzní.

Senátor Fischer sice neměl čas na pietní akce, které souvisí s nejtragičtějším dnem našich dějin 15. březnem 1939, kdy šlo o fyzickou likvidaci národa, zato se však stihl zúčastnit všech aktivit, které souvisely s 20. výročím vstupu naší země do NATO, při kterých momentální český ministr zahraničních věcí obdařil medailí Madeleine Albrightovou.

Senátoru Fischerovi evidentně vůbec nevadí, že bývalá ministryně zahraničních věcí USA vyžadovala humanitární bombardování Jugoslávie, ačkoliv již dávno bylo dokázáno, že akce, která byla záminkou k bombardování, se vůbec nestala. Také mu nevadí fakt, že tato žena světu veřejně sdělila, že 500 000 mrtvých dětí za války v Iráku (což bylo víc než v Hirošimě) "stálo za to", což je přesná citace jejich slov. Senátor Fischer nemá žádné výhrady k tomu, že byla vyznamenána "za zásluhy" - a to dokonce v době, kdy už i americký prezident řekl, že zabíjení v Iráku bylo na základě smyšlených záminek.

Pravověrnému křesťanovi Fischerovi ale vadí, že když docházelo k těmto katastrofálním vyznamenáním, tak ve stejné době se v Domě armády odehrávala vzpomínka na 80. výročí okupace naší země nacistickým Německem. To mu skutečně vadí!

Samozvanému mravokárci Fischerovi nevadí dokonce ani to, že šéf Evropského parlamentu Antonio Tajani ocenil působení fašistického diktátora Benita Mussoliniho. Senátorovi Fischerovi to nevadí proto, že fanaticky prosazuje naše členství v EU a v NATO.

Avšak senátor Fischer má spolu s BIS (která dle svých výstupů rozhodně není českou zpravodajskou agenturou) naprosto zřejmou snahu zničit národní historickou paměť - přesně podle direktiv BIS - a proto volá po likvidaci Českého svazu bojovníků za svobodu a přes média vyzývá Ministerstvo obrany, aby se zřeklo podpory této organizace, jejímiž členy jsou žijící pamětníci z východní i západní fronty 2. Světové války a jejich potomci. Jedná se o vrchol pokrytectví.

Co tedy ve skutečnosti zaznělo při vzpomínce na 80. výročí okupace? Co senátoru Fischerovi OPRAVDU vadí? Podrobná informace o vzpomínkové akci, včetně videozáznamu je ZDE:

https://www.ceskemiroveforum.com/437900123/6739426/posting/vzpom%C3%ADnka-80-v%C3%BDro%C4%8D%C3%AD-nacistick%C3%A9-okupace-se-prol%C3%ADnala-s-oslavami-20-v%C3%BDro%C4%8D%C3%AD-vstupu-%C4%8Dr-do-nato

Video z akce je ZDE:

https://www.youtube.com/watch?v=tXnD6fFsupI&fbclid=IwAR0q-ps89nECp0ND-HkS-A8Qg5CGE9fR1Ykuujydh-Jb8x1QFf3zfA9ooLk

Vzpomínka 80. výročí nacistické okupace se prolínala s oslavami 20. výročí vstupu ČR do NATO / 14.3.2019

Český svaz bojovníků za svobodu pořádal dne 12. 3. 2019 vzpomínkový večer u příležitosti 80. výročí okupace Československa nacistickým Německem (15. 3. 1939). Slavnostní Brožíkovu síň Staroměstské radnice, kde bývala tato akce tradičně pořádána, odmítl tentokrát svazu propůjčit momentální pražský primátor pirát Hřib.

Ve stejný den se v Praze konala i státní slavnost 20. výročí vstupu ČR do NATO. Zde primátor nelenil a nejenže vyvěsil na Nové radnici vlajku NATO, ale dokonce se jal ze záznamu promlouvat k cestujícím v metru - čtyřikrát do hodiny v češtině a v angličtině - o tom, jaké máme štěstí, že jsme v tomto agresívním vojenském paktu, a jak může být ČR šťastná, že od vstupu do NATO prokazatelně patříme na Západ. Mnohým cestujícím tento jeho počin připomněl praktiky nacistického Německa, které právě od 15. 3. 1939 skrze dvojjazyčné rozhlasové vysílání na veřejných prostranstvích propagandisticky působilo v bývalém protektorátu Böhmen und Mähren.

Vzpomínkový večer se tedy odehrál v konferenčním sále Domu armády v Praze. Mezi hosty byli členové Českého svazu bojovníků za svobodu, Československé obce legionářské, Klubu českého pohraničí, Společnosti Ludvíka Svobody, Slovanského výboru ČR, Českého mírového fóra a dalších vlasteneckých spolků, dále několik senátorů a poslanců, zástupce Ministerstva obrany ČR, zástupci ruského a čínského velvyslanectví a studenti několika středních škol.

Úvodní projev pronesl Václav Klaus ml., předseda výboru pro vědu, vzdělání a mládež PS PČR. Ocenil možnost připomenout si na půdě Armády ČR hrdinství vojáků východní a západní fronty a domácí hrdiny z dob protektorátu. Zmínil ohromnou propagandu tehdejších kolaborantských médií - a všichni účastnící pochopili názvuk na současný stav mainstreamu u nás. 15. březen roku 1939 považuje za nejzávažnější negativní datum v naší historii, protože existovaly konkrétní plány na fyzickou likvidaci celého národa. Zdůraznil, že pravdu si musíme neustále připomínat, protože jsou velmi silné snahy o převýchovu mladé generace. V této souvislosti ocenil přítomnost studentů několika středních škol. Také připomněl nebezpečné teze některých evropských politiků, že v tzv. novém světě nebudou mít evropské národy své místo a projev zakončil touto větou: "Budeme opět potřebovat české vlastence!"

Dále promluvil 1. místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Vojtěch Filip. Řekl, že představy o odnárodnění Evropy považuje za chybné a zrůdné. Poděkoval všem, kteří se v letech 1939 – 1945 podíleli na našem národním osvobození, a všem, kteří položili za naši vlast život.

Poté vystoupil poslanec Jiří Kobza, místopředseda Zahraničního výboru PS PČR. Sdělil účastníkům akce, že v roce 1939 jsme se stali protektorátem zradou spojenců a stejné je to i dnes, kdy naši tzv. spojenci exportují své problémy do východní Evropy a stejně jako tehdy i dnes jsme zpracováváni propagandou, že národy jsou bezcenné. Na závěr zdůraznil, že současná situace připomíná dobu před 80 lety a my jsme možná ti poslední, kteří si to uvědomují a mají ještě sílu šířit pravdu, a že si musíme uvědomit, jak snadno můžeme přijít o náš stát.

Bývalý ministr zdravotnictví Ivan David porovnal dnešní situaci s přelomem 18. a 19. století, kdy z českého národa mnoho nezbývalo, ale přesto se postupně podařilo vybudovat stát, který hájil vlastní zájmy. Dnes však hájíme především cizí zájmy. Zdůraznil, že český národ má hluboké historické a kulturní kořeny a musí existovat i nadále.

Senátor Jaroslav Doubrava vyzval přítomné studenty k návštěvě Senátu ČR, kde je pro veřejnost vystavena Mnichovská dohoda. Ocenil vlastenectví a zmínil slavnosti NATO v Praze s tím, že nepovažuje tuto organizaci za mírovou.

Vystoupil také zástupce Československé obce legionářské plukovník Jiří Železný. Ocenil přítomnost mládeže a projev uzavřel slovy: "Nezapomínejme zapomínání vzpomínat!"

Akce byla zakončena promítnutím dokumentárního filmu z dílny filmového historika Karla Čáslavského "Tenkrát 15. března….". ZDE https://www.ceskatelevize.cz/porady/873537-hledani-ztraceneho-casu/200324246000241-tenkrat-15-brezna/

Vladimíra Vítová

Strašidelné státní oslavy 20. výročí vstupu ČR do NATO… A primátor Hřib se opět "vyznamenal" :) 13.3.2019

Sledování včerejší slavnosti ve Španělském sále Pražského hradu bylo jen pro silné nervy. Hlavní projevy českého, slovenského, maďarského a polského prezidenta a zástupkyně NATO byly přehlídkou neuvěřitelných lží. V demagogii však bezkonkurenčně vedl polský prezident Duda.

Zde je pár příkladů.

Polský prezident například řekl, že po čtyřicetileté okupaci Ruskem konečně hájí NATO nejen Polsko, ale i svět před ruským imperialismem. Dále postavil zcela na roveň zájmy nacistického Německa a Sovětského svazu během 2. světové války. O osvobození Polska Rudou armádu ani slovo.

Slovenský prezident zase sdělil, že jakákoliv kritika a zpochybňování NATO je dezinformace a paranoia. Dále, že Rusko agresivně obsadilo Krym a chudáci státy NATO mají strach z jeho další agrese. Zde jen dodávám, že na Krymu proběhlo zákonné referendum o připojení k Rusku a to v souladu s Ústavou samotné Ukrajiny, jak vyplývá z oficiálních stanovisek právníků EU i OSN.

Miloš Zeman ve své reakci na dotaz redaktorky dal v podstatě rovnítko mezi agresí a okupací v roce 1939 s rokem 1968. A zdůraznil, že proto, že jsme v NATO, tak už de facto nehrozí kolaborace.

Všichni prezidenti V 4 se pak shodli na tom, že je životně nezbytné i nadále propojovat NATO s EU. Všichni vítali NATO ve svých zemích, protože prý ochraňuje mír a od té doby, co jsou státy V4 v NATO tak, prý nebývalým způsobem vzrostla politická stabilita a všechny země jsou bohatší. Prý JENOM naše členství v NATO je zdrojem obrovského úspěchu a hnací síly prosperity. Zde dodávám, že například ČR - podle standardní mezinárodní klasifikace - spadla (během členství naší země v EU a v NATO) z kategorie středně průmyslově rozvinuté země, v níž jsme byli za socialismus (během členství v RVHP a ve Varšavské smlouvě), do kategorie rozvojových zemí zemí! Ó jaký to doklad "úspěchu".

Zástupkyně NATO zase opakovaně sdělovala, že tato organizace přešla od původního principu zadržování k principu zastrašování a tento princip je nutno nadále posilovat – především finančně!

Korunu celému dni však nasadil primátor Prahy, kde se slavnost NATO odehrávala. V pražském metru totiž znělo – čtyřikrát za hodinu v češtině a v angličtině - hlášení, které sám Hřib namluvil. Podstatou jeho sdělení byla tato věta: "Vstup ČR do NATO byl jeden z klíčových kroků, prostřednictvím kterého jsme potvrdili naše směřování na západ a posílili svou obranyschopnost."

K tomu všemu mám na obyvatele ČR dotaz:

"Opravdu si přejete, abychom v rámci západu – tedy EU – přestali existovat jako národní stát? Opravdu si přejete, aby naše země byla součástí vojenského paktu NATO, který humanitárně bombardoval Jugoslávii, který do slova do písmene zdecimoval a vyvraždil desítky zemí na Blízkém Východě a v Africe pod lživými záminkami?

Opravdu chcete být součástí NATO, které má téměř tisíc vojenských základen po celém světě a které je chce mít i v ČR?

Pokud ano, pak je vaše volba správná, neboť jste zvolili přesně ty politiky, kteří včera na Hradě a po Praze vítali fakt, že ČR je již 20 let součástí tohoto agresivního vojenského paktu. Uvědomte si však, že za všechno zlo, které NATO způsobilo desítkám zemí a milionům mrtvých lidí, jste zodpovědní i vy.

Vladimíra Vítová, předsedkyně ČMF

Bez míru nemáme budoucnost. Proč je pro ČR nezbytné vystoupit z NATO. / 12.3.2019

Vladimíra Vítová

Chceme vystoupit z NATO. Účast ČR v NATO a přítomnosti vojsk NATO na ruských hranicích považujeme za zdroj našeho smrtelného ohrožení, nikoliv za zvýšení naší bezpečnosti. Proto navrhujeme náš odchod z tohoto vojenského paktu, do něhož jsme nikdy neměli být zataženi.

Pokud budeme jen čekat na to, až a zda se NATO samo rozpadne, tak můžeme zapomenout i na řešení dalších otázek, které v ČR tím pádem není možné řešit. Krom toho v případě pasivního vyčkávání na případný rozpad NATO si příliš nepomůžeme. Spadneme totiž do stejné (či ještě podřadnější) role v nové Evropské armádě pod komandem Německa.

Hodnotíme-li situaci v České republice z hlediska zachování míru, nemůžeme odhlédnout od situace mezinárodní.

ČR je členem NATO – a v případě další agresivní politiky vůči nějakému státu – nyní se eskalují vztahy s Ruskem – bude zatažena do války. Čeští muži takto mohou přes noc jít bojovat a padnout, aniž budou bránit svou zemi a aniž bude mít jejich smrt jakýkoli smysl. Zájmem České republiky je tedy nenechat se vtáhnout do podobného válečného šílenství.

Je naprosto zdrcující, že naše země neumožňuje občanům, aby se k podobně závažným tématům jakkoliv vyjádřili.

NATO sice vzniklo jako organizace údajně uplatňujíc mírové principy řešení mezinárodních konfliktů, sluší se ale připomenout, že západní spojenci zamýšleli již v závěru 2. sv. války spojit se se zbytky německé armády a plynule pokračovat v útoku východním směrem, a to do Ruska. Z tohoto pohledu lze 1. článek Washingtonské smlouvy o mírovém řešení sporů považovat pouze za jednu z prvních fint, kterých později Západ použil nesčíslně.

Všechny válečné agrese, kterých je NATO protagonistou, byly a jsou ve smyslu mezinárodního práva i ve smyslu všeobecných zákonů lidského života válečnými zločiny. Zbytečné, nesmyslné a záměrně vyprovokované války Severoatlantické aliance stály život stovek tisíc lidí a připravily nepředstavitelné utrpení. O obrovském množství zničeného území, majetku a nesmyslně promrhaných penězích za válčení ani nemluvě. Milióny lidí vyhnaly tyto války ze svých domovů.

Tyto zločiny nikdo ze zemí NATO nevyšetřuje a nesoudí. Tyto zločiny však spáchány byly. Jejich oběti zatím nikdo neodškodnil a škodu nikdo nenahradil a odpovědnost za nápravu tohoto zla na nás zatím stále leží. Jako občané, kteří platí daně, jsme spoluzodpovědní za to, jakých zločinů se Česká republika, jakožto člen NATO, dopustila a případně dopustí.

My, kteří proti těmto zločinům protestujeme, se tím snažíme napravit podíl viny České republiky.

Do NATO jsme v roce 1999 nevstupovali na základě referenda, a proto není nutné na základě referenda vystoupit. Existují způsoby okamžitého ukončení našeho členství v NATO.

Veškerá současná agenda NATO je v naprostém rozporu se zakládající smlouvou NATO. Je v naprostém rozporu s cíli a zásadami Charty OSN. Je v rozporu s principy vztahů mezi státy zakládajícího dokumentu Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a je v rozporu i s naší Ústavou.

K vystoupení z NATO není třeba vypisovat referendum. Stačí poslat dopis sdělující tento úmysl. Výpovědní lhůta je roční. S ohledem na podmínky zakládající smlouvy máme k tomu nyní příležitost. Jinou otázkou ovšem je, zda máme tak "odvážné" politiky, kteří se po předchozím projednání ve Sněmovně se k takovému kroku odhodlají či zda si je budeme muset nejprve do Sněmovny zvolit.

Propletenec vojensko - politických vztahů v rámci EU, kdy se jedná o smlouvy, které kodifikují vojenské akce jako prostředek politiky, ničí právní jasnost a politickou transparentnost. Tento trend je navíc posílen často nejasnou formulací smluvních textů, které připouští rozdílně účelové interpretace. Smluvní chaos je s největší pravděpodobností záměrný.

V roce 1999, kdy bylo rozhodnuto o nové strategické doktríně Severoatlantického paktu, je NATO nejefektivnější privatizační armáda v dějinách lidstva, která dobývá země a zároveň provádí řízenou vojenskou demolici suverénních států takovým způsobem, aby byly připraveny na následující ekonomickou invazi "zahraničních investorů". Prvním masivním precedentem, dokonce na evropské půdě, byla v témže roce Jugoslávie resp. Kosovo. Občan neví kde ani podle jakých pravidel je o vojenských akcích rozhodováno. Parlamenty jsou "vyřazeny z provozu". Internacionální právo zničeno. Transparentní jsou pouze výsledky severoatlantických "humanitárních misí" – tedy statisíce mrtvých a zmrzačených lidí, zničené národní ekonomiky, chaos a zoufalství.

Tato ničivá loupežná tažení ve službách nadnárodních finančních a ekonomických kartelů jsou financovaná z prostředků daňových poplatníků, tedy nás občanů, kteří jsou zároveň vystaveni narůstajícímu sociálnímu úpadku.

NATO se vymklo jakékoliv národní a mezinárodní kontrole, samo sebe postavilo do role žalobce, soudce a exekutora. Postihnuta může být kterákoliv země, která nemá efektivní vojenské a hospodářské prostředky na to, aby útočníkovi při obraně své suverenity přivodila takové ztráty, které by "humanitární interventy" od akce odradily.

Proto jménem spolku České mírové fórum a jménem politického hnutí Aliance národních sil požadujeme vystoupení z NATO - po uplynutí 20 let našeho členství dle čl. 13 zakládající smlouvy, což je dnes!

Je nutné, aby byl v Ústavě ČR zakotven zákaz zneužití území a vzdušného prostoru ČR k průjezdům, pobytům, přeletům a cvičením cizích vojenských a jiných ozbrojených jednotek a také, aby byl přijat Ústavní zákon na ochranu míru.

Zásadně ale jde o to využít historické situace a pokusit se o vyjednání neutrality České republiky v OSN.

V Praze dne 12. 3. 2019, Klárov, protestní shromáždění "STOP podporování NATO!"     

Vede nás NATO k válce a vtahuje do konfliktu s jadernými mocnostmi? Aneb Yankee, go home! / 10.3.2019

Dne 7. března 2019 v Praze proběhla tisková konference "Proč nás NATO vede do války?" Událost iniciovalo České mírové fórum, České mírové hnutí, Iniciativa NE základnám ČR, Nezávislá média, Strana demokratického socialismu a Vojáci proti válce.

Několik veřejně exponovaných osobností ohodnotilo roli ČR v rámci NATO. Jejich komentáře byly ale vůči NATO poněkud kritické.

Nutno zmínit, že negativní komentáře nebyly namířeny proti americkému lidu. Ba naopak.

"V rámci NATO plní ČR zahraniční vojenské mise v konkrétních státech. Ty nás mohou napadnout v rámci krvavé odvety. O tom se nehovoří."

(Vladimíra Vítová)

"Jsme komplici agresivní politiky NATO. (…) Demarkační linie mezi Západem a Východem se posunula k ruským hranicím. (…) Musíme hájit naši zemi proti hazardérům s bezpečností naší země."

(Josef Skála)

"Naučme se říkat slovo ONI. Zájmy NATO neprosazujeme my, ale naše politická reprezentace, tedy ONI, a k NIM my se nehlásíme. (…) Současná válka nebude mít vítězů."

(Ivan David)

Tisková konference proti NATO v Domě odborových svazů v Praze

Konference se ukázala být spíše jakýmsi komorním kolokviem. Monika Hoření, redaktorka Haló novin, to neoficiálně glosovala tak, že byla "jedinou přítomnou novinářkou". Sputnik tedy "děkuje", že byl takto přehlédnut. Spíše bychom upozornili na trefnou poznámku Vladimíry Vítové ze spolku České mírové fórum, která poznamenala, že "Četka", neboli ČTK, se nedostavila, ač měla z titulu svého poslání.

Armáda ČR je budována jako expediční sbor v zájmu USA

Z konference trvající přes hodinu excerpujeme některé hlavní myšlenky. Milan Krajča z Českého mírového hnutí zdůraznil: "Armáda ČR je budována jako expediční sbor v zájmu USA. Nesouhlasíme s tím, aby hájila cizí zájmy v Afghánistánu či Pobaltí." Aktivista a politik odsoudil náklady NATO (asi 900 miliard ročně) na zbrojení, dále vyzval k účasti na demonstraci proti politice Spojeným státům, kterou uplatňují vůči Bolívarovské republice Venezuela. Ta, jak říká Krajča, "čelí vojenské a ekonomické agresi ze strany USA". Sputnik tuto výzvu vyslyšel, a ještě ten den, tedy ve čtvrtek 7. března 2019, se zašel podívat před budovu Velvyslanectví USA v Praze. Kratší akce tu probíhala od páté hodiny večerní a ani ona nevynikla zrovna velkým zájmem lidí. Policie ČR si všechny demonstranty mohla v klidu pečlivě nafilmovat a zdokumentovat.

Ať chlapci a dámy v Poslanecké sněmovně nehovoří (laskavě) naším jménem!

Václav Novotný z iniciativy NE základnám ČR nadnesl dvě poznámky. Připomenul, že se neví, jaké logistické tendence NATO v Evropě přesně jsou, a dále uvedl, že by bylo záhodno, aby NATO jasně deklarovalo, jak přesně Rusko ohrožuje bezpečnost Aliance. Z jeho citátů nešlo přeslechnout následující: "Netahejme občany ČR do zločinů NATO. Ať chlapci a dámy v Poslanecké sněmovně nehovoří naším jménem."

Kolik vynakládá ČR přesně na zbrojení, nevíme. Jde totiž o "nezapočítané" položky… Obecně vzato – riskujeme, že skončíme jako užitkový prostor, kde mocnosti budou rozhodovat o nás bez nás.

"Někdo musí v této zemi zůstat střízlivý." Lajčák chce po SNS vysvětlení ohledně NATO

Vladimíra Vítová (České mírové fórum) zavzpomínala, kterak ČT kdysi pozvala Scotta Rittra, zbrojního inspektora OSN v Iráku, do televize. Ten tam tehdy prohlásil, že zbraně hromadného ničení v Iráku nalezeny nebyly. Prý mu na to v ČT (zklamaně) odtušili: "Tak děkujeme!" Čtenář si jistě vzpomene, že ony domnělé zbraně v Iráku byly předmětem pro tzv. "casus belli", tedy pro napadení Iráku (ČR byla již na útočící straně). Vladimíra Vítová zdůraznila, že se v nejrůznějších průzkumech obyvatelstvo ČR neidentifikuje s agresivitou NATO. A shrnula to následovně: "Nevstoupili jsme do NATO na základě referenda. Nemusíme na základě referenda ani vystupovat. Článek 13 praví, že stačí jen napsat do USA. Otázka je, kdo má napsat."

Přesná citace článku 13 Washingtonské smlouvy (zakládajícího dokumentu NATO) zní: "Po dvaceti letech platnosti smlouvy může kterákoli smluvní strana odstoupit od smlouvy rok poté, co podá oznámení o odstoupení vládě Spojených států amerických, která vyrozumí vlády ostatních smluvních stran o každém oznámení o odstoupení…" (Zdroj)

Paní Vítová dále citovala předsedu asociace Vojáci proti válce Jiřího Bureše, který se toho dne nezúčastnil. Dle Bureše měla být v 70. letech vypracována studie s názvem "Příští válka na Východě". Myšlenka spočívá v tom, že se má připravit koaliční východoevropský prostor pro útočnou válku s Ruskem, jejíž příprava se má zamaskovat obrannými programy. Co více – Německo a Západ v případě neúspěchu riskují, že prohrají všechno. Vladimíra Vítová dodala: "Tato studie byla odborníky v USA rozpracována v rámci různých dokumentů. Lisabonská smlouva též hlásá o provázanosti EU a NATO. EU si v této souvislosti přeje konsolidaci infrastruktury, aby NATO bylo lépe mobilní na našem teritoriu. Riskujeme, že skončíme jako užitkový prostor, kde mocnosti budou rozhodovat o nás bez nás."

Jsme (my, jakožto ČR) komplici agresivní politiky!

Josef Skála z řad KSČM poděkoval levicovým a alternativním hnutím, která v dnešním střetu zájmů stojí na stejné straně. "Jsme komplici agresivní politiky," nadhodil Skála a hned pokračoval: "Do této doby jsme nebyli na straně agresora. To nám kazí pověst ve světě. Měli jsme vždy reputaci toho, kdo je schopen zastat se slabšího. Je to stále nebezpečnější pro naši zemi. Vnucuje se nám, že ČR nemá jinou bezpečnostní alternativu než být členem NATO." Mezi Skálovy klíčové teze tak nejspíše patřil následující výrok:

"Naše armáda se účastní trestných operací v rozporu s mezinárodním právem, působí humanitární pohromy a jiné tragédie, vyvolávající zpětné reakce. Roste riziko krvavé pomsty na našem území."

Josef Skála poté telegraficky shrnul, že jsme snad poprvé vtahováni do (stále pravděpodobnějšího) konfliktu s jadernými mocnostmi. Demarkační linie mezi Západem a Východem se prý posunula k ruským hranicím a NATO prý haraší útočnými systémy od Baltu po Černé moře, čímž se riziko konfliktu v Evropě znásobilo, prý perspektivním umístěním jaderných raket krátkého a středního doletu v Evropě. A dalšího ještě Skála prohlásil? "Cílem Ruska není držet pod krkem ČR. Charta OSN připouští použití síly, je-li určitý stát napaden, navíc když padne příslušná rezoluce OSN." Jaká je realita? Na OSN nikdo nehledí… Napadá nás otázka, zda to může být horší. A Josef Skála na tento dotaz odpovídá: "ČR je nucena kupovat předražené cizí zbraňové systémy. Naše generalita občas utrousí děsivá sdělení o obranyschopnosti ČR v tom smyslu, jako že vybraný kraj našeho území jsme schopni hájit cca měsíc. Poprvé v dějinách je naše obranyschopnost zajištěna takto děsivým způsobem."

A jak to vypadalo před Velvyslanectvím USA v Praze v daný den v 17.00 hodin? Aneb Yankee, go home!

Někteří dopolední řečníci zopakovali a rozvinuli své úvahy, přičemž jedním z pronášených hesel bylo "Yankee, go home!" Demonstrace se nesla v duchu dalšího hesla – Za mír a proti válce ve Venezuele. Bylo řečeno, že USA sahají po takových prostředcích, aby dostaly lid Venezuely do kolen. Užívají prý osvědčených prostředků manipulace veřejným míněním ve světě a v samotné Venezuele. Mluvčí usoudili, že z těchto a jiných příznaků lze vyčíst, že USA mohou skutečně chystat vojenskou intervenci do Venezuely. Hlas v megafonu přednesl následující pasáž proklamace: "Světová federace demokratické mládeže opakuje svou neochvějnou solidaritu s revoluční mládeží, s venezuelským lidem, a ústavním prezidentem Nicolasem Madurem a vyzývá všechnu mládež světa, aby bránila mír a postavila se proti další imperialistické vojenské intervenci v Latinské Americe a Karibiku." Mluvčí dále odsoudili sankce USA proti Venezuele, které mají podle všeho v dané lokalitě vyvolat chaos a vyprovokovat změnu režimu s cílem převzít veškeré bohatství této země.

© SPUTNIK / VLADIMÍR FRANTA

Vyjádření protestu proti US politice vůči Venezuele na Malé Straně v Praze

Sputnik se rozhodl, že se na názor zeptá jednoho z přihlížejících demonstrantů. Ukázalo se, že dotazovaný muž je lékařem ve výslužbě. Zde je názor českého seniora:

"Myslím si, jako většina našich občanů, že USA pokračují v expanzivní a agresivní politice. Od druhé světové války USA nepřestaly válčit. Je katastrofa, že pokud si Amerika vyhlídne domnělé odpůrce, vyberou si představitele cizí vlády, neváhají je zlikvidovat, vybombardují celý stát, bez ohledu na to, zda jsou tam děti, nemocnice… Je důležité své názory nyní projevit, poněvadž se může přihodit, že naši občané budou umlčováni jen proto, že vyslovují svůj názor. A to je špatné znamení, to s demokracií nesouvisí. Situace ve světě se mění k horšímu. Vezměte si Anglii, Francii, Německo… Tam všude mají obrovské problémy. Nejde o to, že to u nás nevidíme. Vidíme to. A nedáme-li si pozor, přenese se nestabilita k nám. Stane se to na vlně migrační krize."

Tohoto muže jsme se dále zeptali na to, jak si vysvětluje, že na demonstraci přišlo tak málo Čechů, resp. vůbec demonstrujících?

"Jak je možné, že nestranná objektivní televize tu nikde není a ani nevysílá sebemenší informaci o tom, že se tu dnes mají sejít určití občané s jistým názorem na to, co se děje ve Venezuele? Je to to samé, jako s Ukrajinou, o níž se neinformuje vyváženě. Podobné to bylo kdysi s Kosovem."

Žena, která stála opodál, se také podělila o svůj názor a dodala: "Celý život žiju v míru. Ráda bych zbytek života strávila ve stejných podmínkách…"

Dovětek: To už se však malé shromáždění rozcházelo. Rovněž Policie ČR patrně přestala přítomné natáčet, takže jsme i my vypnuli kameru a odebrali se zpracovat své dojmy z celého dne.

ZDROJ ZDE:

https://cz.sputniknews.com/nazory/201903089400493-vede-nas-nato-k-valce-a-vtahuje-do-konfliktu-s-jadernymi-mocnostmi-aneb-yankee-go-home/

Víte, že SSSR v březnu 1954 požádal bývalé spojence o vstup do NATO? / 9.3.2019

Zástupci českých protiválečných organizací a čeští publicisté 7.března 2019 uspořádali tiskovou konferenci, jejíž už samotný název "Proč nás NATO vede do války?" naznačoval, že půltuctu řečniků nebude ani náhodou souznít s živými přenosy, které z USA zajišťovali tři redaktoři ČT sledující tam kroky premiéra Babiše.

9. března 2019

Jako první vystoupila v souvislosti s 20. výročím vstupu Česka do NATO spisovatelka a zástupkyně spolku Nezávislá média Lenka Procházková, která v historii NATO našla i tato fakta, na které se zapomíná ...

"Severoatlantická aliance byla založena v dubnu roku 1949. Cíl jejího vzniku byl shrnut do tří bodů: Udržet USA v Evropě, Rusko mimo západní Evropu a Německo při zemi. Sovětský svaz pak v březnu 1954 požádal bývalé spojence o vstup do NATO, ale žádost mu byla zamítnuta. Zato už v říjnu téhož roku bylo neočekávaně vyzváno ke vstupu do Aliance Západní Německo, což se stalo 5. května 1955. Nu a teprve o devět dní později vznikla Varšavská smlouva jako reakce na změnu pravidel," upozornila Procházková na historické souvislosti, které se udály v polovině minulého století.

Zapomíná se i na to, že Československá armáda se jako člen Varšavské smlouvy nikdy nepodílela na invazi do cizí země a byla cvičena výhradně jako armáda obranná a to je podle Procházkové rozdíl od současné Armády ČR. Česko, jak je známo, ale moc nepřipomínáno, se vzápětí po vstupu do NATO podílelo na bombardování Jugoslávie.

"Jako člen NATO jsme na straně spoluviníků i dalších obdobně motivovaných válek a agresí. Nyní je to poprvé, co patříme k alianci viníků. Válka je vůl!" má jasno Lenka Procházková.

Sedmdesátiletou historii NATO jako alianci agresivní a útočnou popsal předseda Českého mírového hnutí (ČMH) Milan Krajča. Nakonec rešerže ze Stockholmského institutu míru potvrzují, že zbrojní výdaje zemí NATO převyšují 50 % všech vojenských výdajů na světě. "České mírové hnutí proto vystupuje proti zvyšování těchto výdajů, proti cizí vojenské přítomnosti v ČR i proti zvykání si na manifestační propagandistické jízdy americké armády napříč Českou republikou," prohlásil Krajča.
Podobný program má i další spolek České mírové fórum, která zase ústy své předsedkyně Vladimíry Vítové citovala z německé studie ze šedesátých let nazvané Příští válka na východě. Podle Vítové se závěry dokumentu zrovna po padesáti letech naplňují. "Ta válka by měla být útočná proti Rusku, ale příprava se bude dít pod heslem obrany," řekla Vítová, o čem byla stará studie.
"Je to poprvé v našich dějinách – s výjimkou protektorátu – kdy jsme komplici agresivní politiky. Jsme vtahováni do konfrontace s jadernou mocností a od nás se žádá účast na tomto provokativním kroku. Cílem je obklíčit Rusko natolik, aby mu pak bylo řečeno: Odevzdejte klíče, teď tu budeme vládnout my..." prohlásil další mluvčí známý politik a publicista Josef Skála.
Své si řekl i politik a zakladatel serveru Novarepublika.cz Ivan David, který poznamenal, že se v současné době vyhrocuje konflikt mezi globalistickými a národními silami. Nejen autentická levice, ale také některé konzervativní síly se snaží zabránit válce. "Velmi důležitý je boj o budoucnost lidstva, který dnes probíhá," upozornil David, aby na závěr prohlásil s vtipnými postřehy, že ... "NATO je obrannou aliancí, neboť brání to, co dobyla. V NATO mají Česko rádi, nebo každý miluje svou kořist."

ZDROJ ZDE

https://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/vite-ze-sssr-v-breznu-1954-pozadal-byvale-spojence-o-vstup-do-nato/

STOP podpory zabíjení pomocí totalitního NATO / 8.3.2019

Je dvacet let od přihlášení České republiky do nadnárodní společnosti Severoatlantická aliance (NATO). Do této společnosti byli občané naší republiky přihlášeni dne 12.března roku 1999 bez jejich souhlasu, aniž měli možnost se k tomu vyjádřit.

Politická reprezentace, která Severoatlantickou smlouvu podepsala na občany České republiky přenesla závazek plynoucí z článku 1 Severoatlantické smlouvy, - urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli Organizace spojených národů.

I tento závazek sdílející touhu po míru byl občanům odebrán a Severeroatlantická aliance se ze zamýšlené kolektivní obrany změnila na agresivní vojenský pakt hájící zejména zájmy Spojených států amerických. Tuto skutečnost dokazuje 989 amerických základen na suverénních územích jiných států. Co dobrého udělala Severoatlantická aliance od našeho vstupu do jejích struktur? Lze nalézt jedinou akci, kdy NATO pomohlo Evropě?

Je mírovým prostředkem pozabíjení 2500 civilistů při bombardování bývalé Jugoslávie? Nebo snad bombardování civilistů v Libyi s následkem 1000 mrtvých? 20 000, 30 000, 40 000 zabitých civilistů v Iráku, když válka byla zahájena a vedena pod smyšlenkou existence nikdy nenalezených zbraní hromadného ničení?

26. února ČT24 odvysílala v 7:51:58 hodin rozhovoru s příslušníkem AČR plk. Karlem Navrátilem, který uvedl, že Opreace Irácká svoboda, invaze, anexe (obsazení, zabrání násilné ovládnutí) Iráku, byla provedena k potlačení režimu Saddáma Husajna.

Je například zabití 30 civilistů jakoukoliv organizací či jedincem zločin? Jedná se v případě organizované skupiny o zločineckou organizaci?

Přineslo rozšiřování NATO z 12 členských států na 28 se záměrem zastrašovat, zasahovat kdekoliv na světě mírové prostředí? Nebo rozpoutalo závody ve zbrojení?

My níže podepsaní odmítáme oslavovat zločiny NATO, odmítáme vnímat svět dvojím metrem. Mainstreamová média, představitelé některých politických stran a vláda jako kolektivní orgán ve svých vystoupeních tvrdí, že Česká republika podporuje činnost NATO.

Odmítáme, aby občané České republiky nesli odpovědnost za zločiny, které nespáchali.

Vyzýváme mainstreamová média, politickou reprezentaci, vládu, aby ve svých vyjádřeních používala výhradně - my mainstreamová média, členové vlády, naše politická strana souhlasí s účastí na vojenských akcích k ,,obraně" totalitního NATO.

za Iniciativu NE základnám ČR

Eva Novotná, mluvčí

České mírové hnutí

Milan Krajča

České mírové fórum

Vladimíra Vítová

Nezávislá media

Lenka Procházková

Vojáci proti válce

Jiří Bureš

Podivná slova primátora Hřiba na vzpomínkové akci k 76. výročí bitvy u Sokolova / 8.3.2019

76. výročí bitvy o Sokolovo a 74. výročí bojů u Jasla si 8. března 2019 v hlavním sále Ministerstva obrany v Praze připomněli váleční veteráni, leginonáři, členové Českého svazu bojovníků za svobodu, Spolku Ludvíka Svobody, dalších vlasteneckých organizací, vojáci, hosté - a to mladí i starší.

Jedním z hostů byl také primátor Prahy Zdeněk Hřib, který k úžasu všech přítomným de facto jinými slovy sdělil, že naši vojáci na východní frontě během 2. světové války vlastně bojovali proti komunismu, a během následných proslovů při slovech o hrdinských činech Rudé armády dokonce protáčel oči. Dával tak nepokrytě najevo, že je přívržencem současných politických a mediálních mainstreamových snah, které záměrně pozměňují historickou paměť národa i světovou historii. Tato jeho veřejně prezentovaná politická orientace byla v přítomnosti posledních účastníků bojů na východní frontě II. světové války opravdu víc než podivná.

Ve srovnáním s pražským primátorem bylo obohacující vystoupení místopředsedkyně Výboru pro záležitosti EU Senátu Parlamentu ČR Emílie Třískové, která ocenila důležitost této vzpomínkové akce a její roli v udržování celospolečenského povědomí o hrdinských činech českých válečných veteránů. Ve stejném duchu se nesla i slova válečného veterána brigádního generála v. v. Miloslava Masopusta a řady dalších hostů. Všichni hovořili o tom, že Sokolovo a Jaslo patří mezi symboly vysoké morálky tehdejších československých vojáků. Boje u Jasla byly první fází Západokarpatské operace Rudé armády, které se účastnili dělostřelci a tankisté, příslušníci 1. československého armádního sboru v SSSR. Ukrajinské Sokolovo bylo prvním místem bojového nasazení československé bojové jednotky v tehdejším Sovětském svazu.

Generálmajor Petr Hromek sdělil, že většina českých a slovenských vojáků po odchodu z okupovaného Československa na konci roku 1939 se po značných peripetiích dostala na území Sovětského svazu. Tam se začal v roce 1942 v Buzuluku formovat pod vedením tehdejšího podplukovníka Ludvíka Svobody 1. československý samostatný polní prapor, který byl po náročném výcviku nasazen v březnu 1943 do bojů u Charkova. Právě zde bojovali českoslovenští vojáci proti nepřátelské přesile u do té doby neznámé vesnice Sokolovo. Dále P. Hromek poznamenal, že se dodnes s úctou a obdivem skláníme i před památkou obětí dalších desítek a stovek často bezejmenných bitev. Na závěr dodal, že hrdinství československých bojovníků se stalo pro celý svět a především pro naši okupovanou republiku ohromnou motivací v bojích vůči hitlerovskému Německu a že Sokolovo patří dodnes mezi symboly vysoké morálky československých vojáků a řadí se k nejcennějším tradicím.

Vladimíra Vítová, předsedkyně ČMF

Stanovisko ANS k Deklaraci tzv. B9 / 4.3.2019

ANS zásadně nesouhlasí s podpisem českého prezidenta pod "DEKLARACI HLAV STÁTŮ ZASEDÁNÍ BUKUREŠŤSKÉ 9".

Svým podpisem deklaroval, že Česká republika vítá a podporuje americkou vojenskou přítomnost v Evropě a uznává naši další účast v příslušných aktivitách NATO, včetně mise v Afghánistánu.

Svým podpisem také deklaroval, že Rusko údajně nedodržuje mezinárodní právo a demonstruje modely "konfrontačního chování". Přihlásil se veřejně k podpoře "přístupu NATO k Rusku, založenému na silném odstrašení".

Svým podpisem také dále podpořil vzájemné strategické partnerství a komplementaritu EU a NATO.

Letos uplyne 20 let, kdy byla v roce 1999 Česká republika "vstoupena" do NATO. Nevstupovali jsme ani na základě referenda, ačkoliv to původně sliboval tehdejší premiér Miloš Zeman. Podle článku 13 Zakládající smlouvy NATO můžeme letos - po dvaceti letech - podat oznámení o odstoupení od smlouvy vládě Spojených států amerických. ANS podporuje proces zahájení odstoupení ČR od smlouvy s NATO.

Vladimíra Vítová, předsedkyně ANS

Praha 2. 3. 2019

Zakládající smlouva NATO

https://www.natoaktual.cz/na_zpravy.aspx?y=na_summit/washingtonskasmlouva.htm

DEKLARACE HLAV STÁTŮ ZASEDÁNÍ BUKUREŠŤSKÉ 9

https://www.natoaktual.cz/rusko-nato-b9-prezident-kosice-summit-d81-/na_zpravy.aspx?c=A190301_102329_na_zpravy_m00

Snaha o zničení historické paměti našeho národa. /27.2.2019

V úterý 26. 2. 2019 proběhlo v Praze 9. zasedání Ústředního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu. Jeho účastníci semkli své řady navzdory tomu, že se mainstreamová média a parlamentní politické strany - které rozhodně nemají v popisu práce ani ve svých programech obhajobu českých národních zájmů, ale naopak vehementně hájí zájmy cizích mocností v neprospěch naší země - rozhodly pošpinit a zničit tento největší nezávislý spolek, jehož hlavní činností je udržování národní paměti.

A přesně o to jde: zničit historickou paměť našeho národa! A k tomu je parlamentním politikům i médiím dobrá každá záminka. Jednou se nelíbí předseda, podruhé místopředseda, potřetí ocenění komunistického poslance atd. Je ale úplně jedno, jaký důvod se použije anebo co se vymyslí. Může to být totiž cokoliv.

Ani média, ani poslanci, ani senátoři prostě nechtějí brát v úvahu, že se jedná o největší spolek v naší zemi se 4 tisíci členy, kteří platí příspěvky, zdarma se angažují v pietních akcích, vzpomínkových večerech atd. – prostě udržují živé povědomí o naší historii. To je totiž přesně to, co je pro stávající politický establishment nežádoucí!

Ani média, ani poslanci, ani senátoři, kteří mají stále plnou pusu demokracie, nechtějí akceptovat, že si 4 tisíce členů ČSBS dobrovolně a demokraticky zvolili za svého předsedu člověka, který se establishmentu prostě nelíbí, nebo místopředsedu, který se také nelíbí. Nechtějí akceptovat ani to, že členové tohoto spolku odměnili vlastní medailí poslance, který byl řádně zvolen. Copak to proboha těm médiím a politikům není ani trochu trapné?!

V rámci EU mají veřejnoprávní nebo státní média určený úhel pohledu na politickou realitu. Jedná se o doporučení Evropské komise, která povoluje veřejnoprávním médiím fungovat z poplatků nebo z daní pouze za předpokladu, že budou prosazovat, obhajovat a dívat se na všechno z úhlu pohledu evropského – jiným slovy z úhlu pohledu EU. A Evropská unie nemá zájem o zachování národních států, ani o zachování jejich pravdivé historické paměti. Německá kancléřka dokonce v únoru tohoto roku vyzývala k tomu, aby se národní parlamenty zemí EU samy zřekly samostatnosti svých zemí.

Popírání národní historické paměti a jejich nositelů není problém jenom naší země. Pokud by totiž - jako reakce na neoprávněný politický a mediální nátlak - bylo zvoleno nové vedení ČSBS a pokud by se i toto nové vedení snažilo o to, aby Český svaz bojovníků za svobodu i nadále udržoval pravdivou národní historickou paměť, pak by i proti němu byly vedeny podobné (ne -li horší) mediální i politické ataky. A naprostá většina členů ČSBS si je toho dobře vědoma.

PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D.

Ruce pryč od Venezuely! Prohlášení ČMF k situaci ve Venezuele / 5.2.2019

ČMF zásadně odsuzuje postoj české vlády. Měřítkem při jejím rozhodování totiž není kvalita venezuelského prezidenta a jeho vlády, nýbrž neúnosná míra dvojího metru a politického farizejství tzv. transatlantického společenství. Kdyby tomu tak nebylo, tak by vláda musela bez prodlení revidovat svoji politiku vůči Ukrajině a tamnímu postmajdanskému režimu nastolenému "prozápadními" oligarchy a militantními fašistickými skupinami.

ČMF proto vyzývá vládu k těmto krokům:

- Distancovat se od agresivní politiky USA a jejich evropských vazalů.

- Aktivně se na mezinárodním poli zasadit za to, aby vyřešení současné krize zůstalo výhradně záležitostí Venezuely a jejich občanů.

Vláda ČR uznává Juana Guaidóa za prozatímního prezidenta a tvrdí, že (citát:) 'loňské květnové prezidentské volby ve Venezuele nesplňovaly mezinárodní standardy a že Národní shromáždění, jehož je Juan Guaidó předsedou, bylo demokraticky zvoleno'. Dále vláda České republiky (citát:) 'znovu vyzývá k respektování lidských práv a dodržování zásad právního státu'.

Co z toho vyplývá?

- Vláda ČR potvrzuje, že Národní shromáždění bylo demokraticky zvoleno. Jestliže opozice získá ve volbách parlamentní většinu, těžko se může jednat o diktaturu!

- Jaké 'mezinárodní standardy' má vláda na mysli? Třeba ty, které panovaly při postmajdanových volbách na Ukrajině?

Tak jako v nesčetných jiných případech po celém světě je zcela evidentní, že motivací americké politiky vůči Venezuele není ani demokracie ani lidská práva, ale svržení nepohodlného "režimu" všemi dostupnými prostředky. Cílem je poslušná vláda plně respektující zájmy Washingtonu, vláda ochotná vyprodat zemi americkým bankám a průmyslovým korporacím. Po dosažení tohoto cíle "starost" o demokratická pravidla hry, o právo a občanskou svobodu končí, noví "prozápadní" vládci mají v umlčování kritiků a opozice, v potlačování protestů volnou ruku.

O tom, kdo je "tyran" a kdo "demokrat", rozhodují výhradně globální zájmy USA. Za poslední příklad takové politiky mimo americký a evropský kontinent bylo tzv. arabské jaro. Zatímco se Libye a Sýrie staly terčem politické, ekonomické a vojenské agrese ze strany USA, NATO a EU podporující islamistické "rebely", kteří jinak v Evropě platí za teroristy, krvavé feudální režimy v Saudské Arábii a dalších pseudostátech na Arabském poloostrově požívají i nadále přízeň a ochranu západních "demokratů".

Bolívarská republika Venezuela (BRV) se nachází v hluboké krizi, jejíž příčiny jsou především domácího charakteru. Není pochyb o tom, že v době vlády prezidenta Madura zažila Venezuela ekonomický a sociální propad nebývalého rázu. Zrovna tak není pochyb o tom, že USA tuto situaci ekonomickými sankcemi a politickým nátlakem prohloubily.

"Demokracie" Made in USA v Latinské Americe

Střední a Jižní Amerika jsou Spojenými státy od samého počátku vnímány jako jejich "dvorek", o kterém mají absolutní právo rozhodovat. V praxi to vypadalo takto, připomínáme pouze ty nejkřiklavější příklady z doby po II. Světové válce:

- 1964 vojenský puč v Brazílii

- 1973 v Chile

- 1978 v Argentině

Ve všech případech šlo o svržení legitimních vlád a prezidentů vyšlých z demokratických voleb. V této souvislosti rovněž připomínáme tzv. operaci "Condor" z 1970. / 80. let, které padlo za oběť 40 000 - 60 000 lidských životů. Věznění a mučení těch, kteří krvavé řádění vojenských diktatur přežili, stojí mimo tato čísla, tak jako tisíce oběti smrtících komand v El Salvadoru a destabilizačních aktivit proti Nikaragui v té době. O asistenci amerických tajných služeb a vojenských poradců v tomto krvavém řemesle snad není nutné psát.

A nyní má postihnout americká "demokratizace" Venezuelu, které je dokonce vyhrožováno vojenskou intervencí.

Celkový scénář probíhá podle již dostatečně známého scénáře z Jugoslávie, Iráku, Libye, Sýrie, Ukrajiny a dalších států, které se staly oběťmi tzv. barevných, jarních a květinových revolucí: vyhlédnutý "charizmatický vůdce demokratické" opozice, stupňující se politický a ekonomický nátlak, kladení nepřijatelných nebo neuskutečnitelných podmínek. Vrcholem takového "demokratizačního procesu" byly ve většině případů přímé vojenské akce v součinnosti s pozemní válkou tzv. rebelů, jejichž demokratická kvalifikace sahá od narkomafie přes fašistické bojůvky až po odnože al-Kajdy. Výsledkem byly rozbité státy, chaos a bída, nikoliv demokracie.

Závěrem připomínáme, že ten, kdo podporuje zahraničně organizované státní převraty, se může sám stát obětí "barevné revoluce" zorganizované podle již známého scénáře v případě vybočení z šiku nebo prostého dosloužení pod vlivem změny potřeb americké politické strategie.

Za ČMF:

Vladimíra Vítová

Petr Schnur

Ivan Müller

Evropa se změnila dne 22. ledna 2019 skrze německo-francouzskou smlouvu / 23.1.2019

Německo a Francie podepsaly smlouvu, která může svědčit o tom, že se chystají být spojenci ve válečném konfliktu. Je důležité si povšimnout, že obě země v této smlouvě ale hovoří jménem celé EU. Jaké stanovisko zaujme česká vláda anebo český prezident k bilaterální smlouvě dvou největších států EU, které vlastně hovoří i naším jménem? Česká vláda by měla jasně říci, co tato kvalitativní změna uvnitř EU znamená pro Českou republiku.

V preambuli smlouvy, která má 28 článků, ZDE https://www.diplomatie.gouv.fr/IMG/pdf/traite.aix-la-chapelle.22.01.2019_cle8d3c8e.pdf se uvádí, že oba státy chtějí sblížit své ekonomiky a zejména věnovat zvláštní pozornost genderu – tedy posílení postavení žen a rovnosti žen a mužů. Dále stvrzují svůj závazek vůči otevřenému globálnímu trhu, což de facto znamená zcela volné pole působnosti pro nadnárodní korporace a ničení národních ekonomik.

Nejpodstatnější články dohody jsou tyto:

Článek 3 hovoří o tom, že oba státy posílí evropskou autonomní akční kapacitu.

Článek 4 totálně propojuje politiku EU a NATO. Oba státy se odvolávají na článek 5 Zakládající smlouvy NATO – tedy na článek o vzájemné pomoci v případě válečného konfliktu. ZDE https://www.natoaktual.cz/na_zpravy.aspx?y=na_summit/washingtonskasmlouva.htm A dále se - v případě válečného konfliktu - odvolávají na Smlouvu o Evropské unii, čl. 42 odst. 7, který je vázán také přímo na NATO. ZDE https://europa.eu/european-union/sites/europaeu/files/eu_citizenship/consolidated-treaties_cs.pdf

Smlouva opakovaně konstatuje, že oba státy jsou přesvědčeny o neoddělitelnosti svých bezpečnostních zájmů a budou si pomáhat všemi prostředky, které mají k dispozici, včetně ozbrojené síly v případě agrese proti jejich území. Oba státy zřídí francouzsko-německou obrannou a bezpečnostní radu jako svůj nový politický orgán.

Články 5 a 8 hovoří ve skutečnosti o změně poválečného uspořádání světa, které reflektuje především Rada bezpečnosti OSN. Francie - jako jedna z vítězných mocností 2. světové války – je stálým členem Rady bezpečnosti a začne prosazovat, aby členem RB bylo i Německo. Oba státy totiž rozšiřují spolupráci mezi ministerstvy zahraničí, včetně diplomatických misí. Budou si vyměňovat vysoce postavený personál a to i v rámci stálých představitelů OSN v New Yorku! Oba státy se zavazují dokončit mezivládní jednání o reformě Rady bezpečnosti OSN v tom smyslu, aby se jejím členem stalo nově i Německo.

Článek 6 je také chuťovka. V oblasti vnitřní bezpečnosti vlády obou států hodlají nejen posilovat bilaterální spolupráci v boji proti terorismu a zločinu, ale i provádět opatření, rozmístění a vytvoření společných jednotek pro stabilizační operace ve třetích zemích!

Článek 7 hovoří o integraci Evropy a Afriky. Obě země se zavázaly k těsnějšímu partnerství mezi Evropou a Afrikou. Především jim jde o posílením spolupráce v oblasti rozvoje soukromého sektoru. Mimochodem, většina afrických zemí je povinna ukládat v Banque de France v Paříži přibližně 85% svých devizových rezerv. Vzhledem k tomu, že 15% rezerv je pro potřeby afrických zemí nedostatečné, musí si půjčovat další finanční prostředky od francouzské státní pokladny, ale již za tržní ceny! ZDE https://howafrica.com/scandal-according-to-a-german-newspaper-africa-pays-400-billion-euros-per-year-to-france/ Jen sama Francie čerpá z afrických zemí přibližně 440 miliard eur ročně. Afrika je Západem systematicky okrádána o všechny své zdroje a to již po staletí. ZDE https://drive.google.com/file/d/0B25ECOWocFd4QzJwQ2ZBSzVZLTQ/view Německu nyní klesá ekonomika, a proto se na africkém neokolonialismu potřebuje přiživit. O strategicky plánované migraci afrických obyvatel do EU nemá v této chvíli smysl ani mluvit. Je to zřejmý fakt – podporovaný oficiálními dokumenty EU a OSN.

Jaké stanovisko zaujme česká vláda anebo český prezident k této smlouvě dvou největších států v rámci Evropské unie – o níž jsme den co den mainstreamovými stranami a médii přesvědčováni, že je pro nás tím nejvyšším dobrem? Tato smlouva mezi Německem a Francií je pro naši zemi zhoubná. A pokud chceme jako Česká republika v budoucnu vůbec existovat, musíme okamžitě vystoupit z EU (viz. Lisabonská smlouva čl. 50. ZDE https://lisabonskasmlouva.webnode.cz/vystoupeni-z-eu2/. A v zájmu přežití musíme okamžitě opustit i NATO, kde jsme již od počátku navzdory mínění většiny obyvatel naší země. Letos uplyne 20 let od našeho členství, a proto můžeme dle čl 13. Zakládající smlouvy NATO tuto organizaci opustit. ZDE https://www.natoaktual.cz/na_zpravy.aspx?y=na_summit/washingtonskasmlouva.htm

Vladimíra Vítová, předsedkyně ČMF

Lidé jsou ukolébáváni médii, říká Vladimíra Vítová, předsedkyně Českého mírového fóra / 8.1.2019

Jak se stalo, že jste se postavila do čela Českého mírového fóra (ČMF)? Jak tato organizace vznikla a kdy?

Od roku 2000 jsem byla místopředsedkyní České mírové společnosti (ČMS), která organizovala několik mezinárodních mírových konferencí ve spolupráci se Společností Berthy von Suttnerové a s paní Corou Weissovou, prezidentkou Haagského apelu pro mír (Hague Appeal for Peace). Česká mírová společnost však - v souvislosti s úmrtím několika členů - zanikla, a proto v roce 2003 vzniklo České mírové fórum, jehož činnost navazovala právě na aktivity předcházející společnosti. Kontinuitu činnosti garantoval především předseda původní ČMS, diplomat pan Jiří Sobotka.

Našim čtenářkám a čtenářům je jméno pana Jiřího Sobotky známo, protože mnohokrát publikoval i na stránkách Haló novin.

Dovolte další otázku: Místopředsedou vámi řízené organizace je publicista Petr Schnur žijící v Německu, s nímž jsme přinesli v našem listu také rozhovory. Jak se protnuly vaše cesty?

V devadesátých letech jsem spolupracovala se skupinou českých politologů žijících ve Francii a Německu a s vynikajícím historikem Janem Tesařem, který žil v Paříži. Mezi tyto skvělé lidi patřil právě Petr Schnur. Všichni spolupracovali s francouzskou Stranou pracujících a s francouzskými a německými odbory. Tyto organizace v Paříži pořádaly velké demonstrace proti EU a Maastrichtské smlouvě a já jsem bývala zvána jako oficiální host z České republiky.

Proč se domníváte, že je nutné zakládat organizace, jako je České mírové fórum?

Moderní mírové organizace existují od konce druhé světové války. Například již v roce 1949 vznikl Stálý výbor pro světový mír a na něj pak navázala současná Světová rada míru. Ze strany všech českých vlád po roce 1989 však není vidět snaha o udržení světového míru. Kdyby tomu tak bylo, tak by totiž nemohla být Česká republika součástí NATO, neboť NATO ohrožuje světový mír již od svého vzniku. Organizace Severoatlantické smlouvy, která sídlí v Bruselu, vznikla v roce 1949, tedy šest let před vznikem Varšavské smlouvy (Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci; 1955), a slovy prvního generálního tajemníka Hastingse Ismaye bylo úkolem NATO »udržet Ameriku v Evropě, Rusko mimo západní Evropu a Německo při zemi«.

Hlavní činností mírových organizací dnes je pravdivé informování veřejnosti o světové politické situaci - tedy tvorba informačního pole, které je ale úplně jiné než to, které tvoří mainstreamová proválečnická média. Dále navazování mezinárodních kontaktů s obdobnými mírovými organizacemi a veřejné vyjadřování názorů - například i na demonstracích.

Zúčastnila jste se vy nebo další členové ČMF listopadové dublinské konference proti americkým základnám a základnám NATO?

O této konferenci jsme publikovali informativní články v alternativních médiích. Ve spolupráci s Asociací Vojáci proti válce

jsme členům konference zaslali slova podpory. Navíc úzce spolupracujeme s iniciativou NE základnám a jejich zástupce na konferenci v Dublinu přítomen byl (delegátem byl Petr Pick, s nímž jsme přinesli 5. 12. 2018 rozhovor – pozn. aut.).

Čím si vysvětlujete, že český člověk je ukolébán k neaktivitě ve smyslu úsilí o mír? Nemáte pocit, že toto téma v ČR málokoho zajímá?

Lidé jsou ukolébáváni médii, že jim de facto nic nehrozí, a považují mír za samozřejmost. Mají pocit, že ani České republice žádný válečný konflikt nehrozí. To je ale velký omyl. Tím, že jsme součástí NATO, se na světových válečných konfliktech vlastně přímo podílíme a také jsme povinni za to nést dle mezinárodního práva odpovědnost. To si ovšem lidé vůbec nepřipouštějí a myslí si, že válečné konflikty daleko ve světě (byť se na nich jistým způsobem podílí naše armáda v rámci NATO) se jich netýkají. To je však velký omyl.

Na přátelském setkání Vlasteneckého fóra v prosinci jste informovala, s kým České mírové fórum kooperuje. Mě zaujali kanadští indiáni. V jakém smyslu jde u nich o mírové úsilí?

Když se podíváte na jejich webové stránky, tak zjistíte, že mají úplně stejné problémy jako my. Chtějí zachovat svůj národ a podporují světovou politiku míru. Úzké kontakty s nimi udržuje místopředseda ČMF Petr Schnur. Mohawští indiáni veřejně vystupují, pořádají osvětové semináře, pochody míru atd. Jsou si vědomi toho, že celá Země je propojena, a tím i lidstvo, a usilují o jeho záchranu. Jinými slovy prosazují místní a světovou mírovou politiku, a to velmi aktivně. Oni totiž vědí, že se jich to bytostně týká. Oni to vědí, na rozdíl od mnoha Čechů.

Řekla jste, že ČMF má základnu sympatizantů v Německu. Znamená to, že Němci nevnímají mírové hnutí jako něco obtěžujícího nebo zbytného? Jak vypadá německé mírové hnutí?

ČMF má základnu především v České republice, ale tím, že místopředseda Petr Schnur žije v Německu a má kontakty i ve Francii, tak ČMF může pro spolupráci úzce využívat těchto německých a francouzských kontaktů a podílet se tak na mnoha evropských mírových aktivitách. V obou zemích je však daleko silnější mírové hnutí než v České republice. V obou zemích je totiž daleko větší množství lidí, kteří cítí svoji osobní odpovědnost a veřejně vyjadřují nesouhlas s válečnou politikou vlastních vlád v rámci NATO. Tito lidé se snaží působit politicky i mediálně ve prospěch míru. Vím, že to může znít jako fráze, ale v současné době je to velmi odvážná a nesmírně důležitá činnost. A týká se naprosto všech, ačkoliv to nemnozí chápou.

NATO vnímáte kriticky, tedy je to obranný, či útočný pakt? Tisíc vojenských základen NATO, resp. USA, mimo jejich vlastní území - to jsou »ambasády míru«, nebo naopak nástroj agrese a vměšování?

NATO je jednoznačně útočný pakt. Svědčí o tom všechny válečné konflikty, které pod rouškou lidských práv rozdmýchalo po celém světě. NATO sice má ve své zakládající listině slova o míru, ale to je tak vše. Hlavním cílem vzniku NATO bylo vytvořit vojenský pakt proti tehdejšímu Sovětskému svazu, který de facto vyhrál druhou světovou válku a k jehož vítězství se pak připojili tzv. spojenci. A právě tito tzv. spojenci hned v roce 1949 vytvořili vojenský pakt proti vítězi.

NATO se s tím od svého vzniku ale nikdy netajilo, dokonce dodnes je na stránkách zakládající smlouvy uváděno toto odůvodnění jeho vzniku: »Hlavním cílem tehdy bylo vytvořit koalici vzájemné pomoci jako odpověď na riziko, že by Sovětský svaz usiloval o rozšíření svého vlivu, jenž získal ve státech východní Evropy, i na další části starého kontinentu.«

ČR do NATO vstoupila v roce 1999, a to navzdory přání většiny obyvatelstva, a navíc bez referenda! Tento rok uplyne 20 let od našeho vstupu a ČMF hodlá ve spolupráci s dalšími mírovými organizacemi vyvinout snahu o zahájení vystoupení ČR z NATO dle čl. 13 zakládající smlouvy, kdy »po 20 letech platnosti smlouvy může kterákoliv smluvní strana odstoupit od smlouvy rok poté, co podá oznámení o odstoupení vládě Spojených států amerických, která vyrozumí vlády ostatních smluvních stran o každém oznámení o odstoupení«.

Vystoupit z NATO z české politické scény vyžaduje programově parlamentní KSČM a dále některé mimoparlamentní složky, například OI Ne základnám, platforma Spojenectví Práce a Solidarity ad. Hodláte také s nimi spolupracovat na této kampani?

S mnohými uvedenými organizacemi spolupracujeme. Zdá se však, že ale ani tyto organizace nemají odvahu říci zcela otevřeně, že požadují vystoupení naší země z NATO. Na české politické scéně vystoupení z NATO požaduje pouze pět malých neparlamentních vlasteneckých stran: Aliance národních sil, Česká strana národně socialistická, Česká strana národně sociální, Národní demokracie a republikáni. Co se týče programu Strany demokratického socialismu a KSČM, pak přesněji řečeno požadují zrušení NATO, nikoli vystoupení z NATO. Ovšem, jak mohou požadovat zrušení NATO, které je doslova a do písmene ve vlastnictví USA?

(Ve volebním programu KSČM je uvedeno »budeme usilovat o ukončení členství ČR v NATO« a dále požadavek prosazování celonárodního referenda o vystoupení z NATO, popř. vystoupení z jeho vojenských struktur. SDS usiluje o přeměnu NATO na výlučně obranné seskupení – pozn. aut.)

Kde vidíte rozbušky ohrožující mír?

Ve vojenské doktríně USA, a tím pádem v NATO, a tím pádem v celé Evropské unii. Již v roce 1999 bylo rozhodnuto o nové strategické doktríně Severoatlantického paktu. Touto doktrínou se vymklo jakékoli národní a mezinárodní kontrole a samo sebe postavilo do role žalobce, soudce a exekutora. NATO není obranný spolek, ale nejefektivnější privatizační armáda v dějinách lidstva, která dobývá země a zároveň provádí řízenou vojenskou demolici suverénních států takovým způsobem, aby byly připraveny na následující ekonomickou invazi »zahraničních investorů«.

Tato ničivá loupežná tažení ve službách nadnárodních finančních a ekonomických kartelů jsou financována z prostředků daňových poplatníků, tedy nás občanů, kteří jsou zároveň vystaveni narůstajícímu sociálnímu úpadku.

Co říkáte téměř občanské válce ve Francii? Fandíte tzv. žlutým vestám, nebo francouzské vládě?

Média o tom samozřejmě nehovoří, ale jedná se o historickou událost. Francouzi se postavili za svá práva a zastali se tak mnoha dalších lidí po celém světě, kteří jsou znechuceni nespravedlností kapitalismu. Hnutí žlutých vest zpochybňuje stávající neoliberální kapitalistický systém. Ve svém manifestu mají tři zásadní požadavky: vystoupit z EU, vystoupit z NATO a zestátnit strategická odvětví národního hospodářství a přírodního bohatství. Bez těchto základních tří bodů se totiž nemůže vůbec nic změnit! Hnutí žluté vesty je také inspirací pro veřejnost v ostatních evropských zemích, aby požadovala svá přirozená práva a nenechala si všechno líbit.

Naše čtenářky a čtenáře by zajímalo, jakou máte profesi a rodinu. Prozradíte něco?

Absolvovala jsem Univerzitu Karlovu, obor žurnalistika a politologie. V letech 1998–2002, když byl ministrem školství Eduard Zeman, jsem působila jako mluvčí ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Poté jsem pracovala jako analytička Úřadu vlády ČR a dále jako koordinátorka Monitorovacího výboru Evropského sociálního fondu na ministerstvu práce a sociálních věcí. V letech 1994–2000 jsem byla členkou Ústředního výkonného výboru ČSSD. Jako delegátka dvou sjezdů ČSSD jsem dávala opakovaně návrh na zrušení tzv. bohumínského usnesení a vystupovala jednoznačně proti členství ČR v NATO a proti bombardování Jugoslávie, ale marně. V devadesátých letech jsem vystupovala v Paříži na demonstracích proti Maastrichtské smlouvě EU. Od června loňského roku jsem předsedkyní politického hnutí Aliance národních sil.

Mám dva úžasné syny a milujícího manžela, tedy skvělé rodinné zázemí. Byla jsem vychována v lásce k přírodě, literatuře a hudbě. Miluji zahrady, květiny, klasickou literaturu a starý jazz 20. a 30. let.

Monika HOŘENÍ

8.1.2019

ZDROJ: https://www.halonoviny.cz/articles/view/49477455